Lipiu ještě jednou

Ticho je jazykem Lipiu

Prolog

Stejně jako láska
i básně se rodí
v tichu
jenomže necitelné ticho
má ve zvyku
porodit
a pak sežrat svá mláďata

1

V Lipiu se studuje ticho
jako by to byl cizí jazyk
a pokud se svědomitě učíte
dokážete rozlišit dialekt
dne od těžkého akcentu
noci.
Ptáky se naučíte zpaměti
I světlo které nemění
význam ničeho.
V tomhle jazyce
se nikdy nedokážete
vyjádřit naprosto volně
ale pokaždé vás překvapí jeho pravdivost.
Můžete číst stromy, hory v originále.
Ptáte se: Co musím v tom jazyce říkat?
Ale raněné zvíře hluboko ve vás neodpovídá.
Mlčí dál.

2

Dneska se spustil déšť
v přívalu nesrozumitelných kleteb.
Na televizní obrazovce
se lidé pohybují naprosto nehlučně:
těla, úsměvy, objetí,
podávání rukou, uvazování kravat, údery pěstí…
Neslyšela jsem slova
a byrokracie jsoucnosti
mi připadala absurdní.
Proč, proč právě on, ta sladká duchem nepřítomná osoba?
S čím se dokáže shodnout vášeň?
Zřejmě jsem zapomněla syntax
Mládí.

3

V zahradě taverny
je jaro a rozkvetlé
kaštany se pozorně naklánějí
nad penzisty.
Plnovousy, kníry, vesměs bílé,
drobný smích v jejich vybledlých
modrých očích vykukujících nad pěnou piva
štíhlá servírka
jako panenka právě vyndaná z krabice
s nádherným štítkem z obchodného domu
dosud zavěšeným pod krčkem.
Hnědavé skvrny na rukou starců –
mapy neznámého zeměpisu –
květy rozhozené větrem
po dřeveném stole
a já náhle tomu tichu rozumím:
je to lůno všech jazyků.

4

Je to jazyk začátku,
otázky skrze kterou hledáte určitou frázi
v řeči listů a ptáte se sami sebe k čemu vlastně je
tolik rozbřesků, tolik nadechnutí
tolik výkřiků zdušených v trávě
k čemu je tenhle život, jak otevřu tyhle dveře?
Přijmou mě? Jak zvládnu
první krok sama v tomhle dešti
k prvnímu setkání
se spasitelem-ničitelem?
I nejkrásnější představivost je bezcenná
tváří v tvář pilíři dnů
beztvarému pilíři bez jakékoli vůně a jakéhokoli známého významu.

5

Ale ticho je také
matkou jazyka konce
kdy se snažíte přečíst slovo EXIT
napsané v temnotě térem
nad branou, nebo je to možná úkryt? Nora?
Vynoříš se v bolestech
či snad vítězně
nebo je z tebe opět dítě,
bezstarostné, sající
z mračného prsu dne?


EXIT

V tomto bezjazyčném světě
kam jsem přišla na němá studia
jsou cvičení ohlušující;
já vím že mé ticho
ještě neplyne,
neplyne přirozeně.
                    
Mnichov, květen 2000

                    


Přeložil Miroslav Jindra