Když si upravovala vlasy
06. března 2008 10:48
Madagaskar (1993)
Zatímco se Madagaskar nakrátko chladil v průtrži šedého deště, nanesla si na ruce pomádu, sčesala si vlasy dozadu a pomádu do nich vetřela, až se začaly lesknout. Seděla nahá na posteli, nakláněla se, aby viděla, jak vypadá v naprasklém zrcadle v plastovém rámu (byla to jedna z mála věcí v zavazadle, které si přinesla z domova). Na týle si smotala mastný copánek, ten prostřední. Potom začala tvořit další. Upevnila hřeben do vlasů, aby jí neutíkaly, a nasazovala si natáčky, každou z nich přidržela ukazovákem, než ji pevně přichytila. Tak vytvořila stejnoměrnou dlouhou páteř válečků na hřbetu hlavy, jako nějaký indiánský skalp, zatímco déšť polevoval a hrom stále duněl, ale ne hlasitě, a ona si začala česat a stáčet vlasy nad spánky. Byla si ve svém umění stejné jistá jako bosý řemeslník, který tluče dřevěnou paličkou do dřeva, přičaplý v čerstvých pilinách. Při každém pohledu do zrcadla jí čerstvě umytá hlava klouzala dopředu a dozadu. Zpívala si. Hlasité zahřmění ji rozesmálo. Zlatý prsten se matně zaleskl v kalném světle hotelového pokoje, když si naposled upevnila hřeben do vlasů na týle, bělma očí v čokoládové tváři rozšířená soustředěním. Nyní se mohla ozdobit novými náušnicemi, které jí koupil. Potřásala hlavou, chvatně brebentila, a řady stočených cůpků se jí houpaly po stranách hlavy. Byla připravená jít s ním tancovat do Discotheque Kali, kde bílé košile a blůzy svítí modře ve fluoreskujícím světle, stejně jako tonic ve sklenicích; a za sloupem vždycky stojí nějaký muž s tváří barvy krve a kravatou jako modrý jazyk černého hada, a pozoruje ji s vyceněnými zuby a tvrdým výrazem v očích. Možná se mu líbí její vlasy. (Vyráběla si nový účes pokaždé. Seděla na posteli v hotelu Roger s ručníkem kolem pasu a namotávala si vlasy stejně roztomile a soustředěně, jako když na bobku čůrala na chodník.) Vyráběla si účes i v hotelu Anjary, ale bylo to kvůli tomu, který ji miloval, nebo kvůli onomu muži s tváří barvy krve? Zbožňovala tanec, ale bála se diskoték, protože patřily lupičům; jak to přijde, že si musí dělat účes kvůli lupičům? Kdyby se neudělala krásnější, možná by ji ten brunátný člověk nepozoroval. Ale neřekl jí o něm. Bála se zločinců už tak dost, a on nechtěl, aby se jich bála ještě víc. V rohu za další řadou černých sloupů se leskly plné a prázdné láhve piva; za nimi rozdělovala zeď řada bílých košil jako pásmo lebek. Tváře nad košilemi byly úplně ukryté ve stínu. To byli gangsteři, kteří řídili Kali, a temnota, ve které se skrývali, byla tatáž esence, kterou vyráběli pro celé město, rozšiřovali ji přes svého vyhazovače u dveří, přes žebrající chlapce v karnevalových maskách, kteří čekali hned venku, přes muže, kteří na ulici prodávali brokáty (ty nakupovala opatrně a moudře jenom ve stánku, který patřil patronovi), přes taxíky čekající, aby ji odvezli ob jeden blok za dva tisíce franků, protože bylo levnější zaplatit dva tisíce*, než jít pěšky za taxíky tam, kde začínala tma a bezživotí, kde muži hráli vestoje karty na kapotě zaparkovaného auta, a za nimi už začínala opravdová tma, tma ještě větší než v posteli, když mu černá vlhká noc přimáčkla ruku na plíce, protože tahle druhá temnota vlhla dechem lupičů.
* V roce 1993 byly dva tisíce malgašských franků o něco víc než 1 USD.
Bylo mokro; už zase pršelo. Potřebovala si dodělat hlavu.
Jitro jim oběma nadělilo zelenou zvlněnou krajinu s deštěm, zelené pokyny vegetace v mlze, tmavé prsty, prosebné ruce a dlaně plné požehnání, které se rýsovaly v oparu za šustění hmyzu, stromy vpíjející vlhko jako zelené chomáče bavlny, zdvořile se uklánějící kapradí, které později vytvoří zelenou zeď vyloženou hvězdami temnot. Vyráběla si účes. Protože jí bolely zuby, mohla jíst jenom kašovitá jídla, a tak si dala zmrzlinu a piškot s krémem, zatímco se nespočetné kapky deště rojily jako mravenci v doupěti mrtvého hada.
Vpletla si do pramínků vlasů provázky příze, takže vypadala působivěji než bosonohé dívky, které si vykračují s celým lesem listnatých ratolestí na hlavě; zašněrovala si vlasy tkaničkami deště, který proudil po stěnách skal k mechovým rtům, klasům obilí a kapilárám stromů, pleskal a bubnoval do listů; její ruce se proměnily v jehličky kapradin svítící deštěm. Když ji uviděl hnědý muž, utáhl svoji plachtu proti dešti těsněji. Osprchovala se, stáhla mokré vlasy do tuhých, černých lékořicových smotků a zkontrolovala je v naprasklém zrcadle. Přinutila je, aby svítily víc než bělma očí. Položila na ně ruku milence; pohladil měkkou syrovou zdrsnělost jejích vlasů zamilovanými prsty. Už byla skoro hotová. Vyběhl kvůli jejím vlasům do deště, utrhl červenou kanu, modrou bobuli fasis, černý oblý plod kávovníku, žlutý květ s černým srdcem; a ona si to všechno vzala a s úsměvem to zavěsila nad zrcadlo jako žena, která pere prádlo v řece. Teď byla opět připravená jít si s ním zatancovat do Discotheque Kali.
Taxík se plazil po děravém béžovém povrchu noci, který roztřásal zuby a okna; jeli temnými ulicemi páchnoucími masem a naftou a ani odlesky lahví v baru nedokázaly překonat její vlasy, minuli épicerie, s dveřmi rozvalenými do stran jako nohy kurvy. Ve světlech auta zářily bílé zdi a špinavě bílé šaty. Zavěšené párky se mihotaly jako jantarové korále, ale byly zcela nesrovnatelné s vyzývavě natočenými ruličkami vlasů, které stékaly jako déšť po špinavých zdech jeho života, za nimiž občas zahořela slabá světla jeho nezdarů. Muži vstupovali do tmy jejích vlasů jako dlouhonozí pavouci. Políbila ho svými vlasy tak, že už nikdy nebude trpět pohledem na prokletí řady košil, jež se podobají lebkám, na místech, kde seděli velcí dohlížeči. Muž s krevnatou tváří stál za sloupem. Jeho pozornost zaujal na okamžik fluoreskující modrý vír bílé minisukně nějaké dívky tančící mezi ostatními; ústa měl jako osvětlené okénko ve zdi, kde prodávají cigarety. Pak ale najednou všichni pozorovatelé uviděli milence s jeho velice tmavou dívkou, která kývala ztěžklou hlavou do rytmu hudby a pila pivo. Už ho s ní ten večer viděli v restauraci zamořené lupiči, jejíž mastnou betonovou podlahu a umaštěné stěny doplňovaly mouchy na stolech, zatímco pod zářícími holými žárovkami se cenili gangsteři, plácali se přes zápěstí a tlusté kurvy se smály a chodily na záchod a zase zpátky; kurvy seděly u rohového stolu, cenily zuby v úsměvu, vlasy stočené do copů tmy; ale vlasy té, se kterou tancoval, byly jako rozkvetlá rýžová pole pod nachovými oblaky. Vedle záchodu se opíral o zeď muž s čepicí staženou do očí, usmíval se a kýval hlavou do rytmu. Tlustá kurva v džínách vykřikovala ájajá a plácala se do stehen. Pásek u kalhot měla silný jako kolejnice. Hudba zesílila a kurva začala ohlušivě tleskat rukama velkýma jako šunky. Potom se dostavili gangsteři a chtěli, aby jim koupil pití. Poučil se z její moudrosti; koupil jim pití. Kurva ho požádala o večeři a on jí koupil večeři, načež jeho copánkové lásce zašeptala, že je dnes v noci lupiči hodlají zabodnout; byl to výraz její přízně. Tak to v restauraci chodilo. V Indře byla tma pro pozorovatele ještě lepší. Přišel muž s brunátnou tváří a řekl si milenci o peníze. Na krásku s umně stočenými vlasy právě v tu chvíli čekali ti ostatní s noži. Sotva jí uřízli vlasy, přestalo pršet. Ve vesnici, kde všichni seděli na stromech, naplnil tenký vodopád ještě naposled hnědý rybník, který zásoboval vodou světle zelená rýžová pole, a potom se nadobro zastavil.
z výboru Atlas, který vyšel v nakladatelství Pragma
přeložil Josef Moník