Kakodémonický kartáč

V záhybu

Konec města není konec města
Je to jen kus šatu zmrzlých jako člověk
Konec moře není konec moře
Je to jen pleť a kdesi furgon
Dramatické setkání lampy a korby plné uhlí
Pleť a lampa
Lopatou do čela
Ráj přichází


Acrux

Zpupně se rozkročil
A prohlásil
Že je nosorožec
Hradlař okamžité vytáhl závory
Projel vlak dánského Červeného kříže
Je pravdou že tvůj strýc byl vlk?
Jmenoval se Nabuchodonosor
A měl svůj vlastní Červený kříž
Vlci mají svůj Červený kříž

Cihla

To okno je jako slza
Slza v teplákách
A prak kterému vystřelili oko

Nejjasnější hvězda Jižního kříže
Se jmenuje
Acrux

A opět cihla
Kterou má místo rosety Čestné legie
Připnutou v klopě saka
Hercule Poirot
Jako kdyby to byla kunda



Vinice Nábotova

Na Isla de los Pájaros poblíž Chile
Čili na Ostrově ptáků
Je nejvíc dog
Je to zajímavé
Není tu ani jeden pták
Starostou je doga
A místním řezníkem písař
Když skončí zápis sestoupí z pulpitu
A ranou palice poráží ovce berany i krávy
Koně v jeho repertoáru nejsou
Jeho životní příběh připomíná story
Biblického krále Achaba
Když ho jeho manželka Jezábel
Donutila zmocnit se
Vinice muže jménem Nábot
Byl Prozřetelností potrestán a psi lízali
Jeho krev
Kdo však slíže krev
Těch nesčetných ptáků
Kteří nikdy na ostrově
Isla de los Pájaros
Nebyli a nebudou?
Kde je to neuskutečněné nekonečno
Které by se odráželo v tyrkysových očích ptáků
Kteří kdyby existovali
Vrhli by se na psy
A udělali by z nich ptáky



Všech Svatých

Mrtví řízek nedostanou
Mrtví musí kušovat
Mrtví musí panáčkovat
Kdykoliv jim hodím kostku cukru
Plnou haraburdí ze staré skříně
Mrtví se musí culit na papírového draka na obloze
l když jim nenese nic jiného
než pot krev a slzy
Toto všechno mne napadlo když jsem se procházel
Na Dušičky na Olšanech
Mám tam svého nejlepšího kamaráda
Štěpána Koláře
I náš rodinný hrob na sedmém hřbitově desátém
oddělení hrob č. 249
Mým sousedem o několik řad dál ale na stejném
oddělení
Je spisovatel Karel Pecka
I podivný baron von Wurm
Zajímavé že Štěpán Kolář má poblíž svého hrobu
Barona Villaniho

Na Dušičky byla zima těšil jsem se z Olšan domů
Protože mne čekaly řízky
Byla sobota a čekal mne oběd
Na který už nikdy nepřijde Štěpán Kolář jako kdysi
Jeho řízky mu teď sežeru já
Ale draka pro mne na kterém je napsáno:
Slzy pot a krev
Mi teď ze svého hrobu pouští on

Da kann man nichts machen

Opravdu se nedá nic dělat
Mrtví musí kušovat
A jejich řízky jim sežeru já


Vydalo nakladatelství dybbuk roku 2006