Joseph Roth: Jahody

V mém rodném městě žílo asi deset tisíc lidí. Z nich tří tisíce byli neškodní blázni, zahaleni v jemném bláznovství jak ve zlatém oblaku. Šli za obchody a vydělávali peníze. Ženili se a plodili děti. Četli knihy a noviny. Obávali se o chod světa, Hovořili všemi jazyky, kterými se dorozumívalo smíšené obyvatelstvo našeho kraje.

Moji krajané byli nadaní. Hodně se jich usadilo ve velkých městech Starého i Nového světa. Všichni bylí významní, někteří dokonce slavní. Z mé vlasti pochází pařížský chirurg, který omlazuje staré a bohaté lidi a stařeny proměňuje v panny; nebo amsterodamský astronom, objevitel Galííovy komety; náš rodák, kardinál P., už dvacet let určuje vatikánskou politiku; lord L. je arcibiskupem ve Skotsku a K., jehož mateřštinou je koptština, rabínem v Mí laně. Na velkou firmu speditéra S., dalšího slavného rodáka, upozorňují poutače na důležitých světových nádražích i v přístavech všech kontinentů. Nechci je jmenovat. Předplatitelé kdejakých novin jistě vědí, koho mám na mysli. Na tom, jak se jmenuji já, nezáleží. Žiji pod falešným jménem, takže mé pravé jméno nikdo nezná. Jen tak mimochodem - jmenuji se Naphtalí Kroj.

Jsem něco jako hochštapler. Tak jsou v Evropě nazýváni lidé, kteří se vydávají za někoho jiného, než kým ve skutečnosti jsou. Dělají to všichni Západoevropané. Ale oni nejsou hochštaplery, protože mají papíry - pasy, průkazy, křestní listy. A někteří i rodokmeny. Já nemám křestní list, pas mám falešný a o rodokmenu vůbec nemluvím, Proto můžete říci, že Naphtali Kroj je hochštapler.

Doma jsem žádné papíry nepotřeboval. Každý mě znal. V šesti letech jsem už starostovi čistil boty. Ve dvanácti jsem šel do učení k holiči. Tam jsem zase starostu mydlil před holením. V patnácti jsem se stal kočím a vozil ho na nedělní projížďky. U nás bylo třináct policistů. Se všemi jsem popíjel. K čemu by mi byly papíry?

V okolí města se o bezpečnost starali četníci. Jejich strážmistr měl volno každý čtvrtek odpoledne, kdy spával s mou tetou. Já jsem občas pašoval z okolních vesnic do města alkohol, což podléhalo clu a bylo zakázáno. Na pokyn četnického strážmistra mě celníci nechávali projít.

V mládí jsem byl s úřady zadobře. Později se to změnilo. S novou dobou přišly í nové úřady.

Myslím, že u nás doma neměl papíry nikdo. Měli jsme soud, věznici, advokáty i berní úřady - ale legitimovat se tam nemusel nikdo. Jestli byl zatčen ten nebo onen - co na tom záleželo? Jestli se daně odváděly nebo neodváděly - zruinovalo to někoho? Pomohlo to někomu? Hlavně že měli z čeho žít úředníci. A ti žili z úplatků. Proto nikdy nikoho nezavřeli. Proto nikdo neplatil daně. Proto nikdo neměl doklady.

Docházelo jen k těžkým zločinům, lehčí provinění nebývala odhalena.

Žhářství se přehlíželo, bylo totiž považováno pouze za akt osobní msty. Potulka, žebrota a podomní obchod byly u nás prastarými obyčeji. Lesní požáry hasili sami lesníci. Rvačky i případy zabití byly omlouvány konzumací alkoholu. Lupiči a zbojníci nebyli pronásledováni. Převládal názor, že si sami uložili dostatečně tvrdý trest, když se svými činy vyloučili z běžného života obchodování a společenského styku. Občas se vynořili padělatelé peněz. Ale ani jim nic nehrozilo, protože škodili spíše vládě než spoluobčanům. Soudy a advokáti však měli plné ruce práce, protože pracovali pomalu. Zabývali se urovnáváním sporů a smiřováním stran. Termíny splatnosti se obvykle nedodržovaly.

U nás byl klid a mír. V nepřátelství žili jen nejbližší sousedé. Opilci se opakovaně usmiřovali. Obchodníci si konkurovali, ale navzájem se nepodráželi. Pomstili se zákazníkům. Všichni si navzájem půjčovali. Všichni všem dlužili. Nikdo nemohl nikomu nic vyčítat.

Politické strany nebyly trpěny. Každý člověk hovořil všemi tamními jazyky, proto se lidé nelišili podle národností. Jiní byli pouze Židé - oblečením a rozvážností. Občas docházelo k malým pogromům. Ve víru událostí však byly brzo zapomenuty. Mrtví Židé byli pohřbeni, oloupení Židé popírali, že by utrpěli nějakou škodu.

Moji krajané milovali přírodu, ne pro ni samu, ale pro plody, kterými je obdarovávala.

Na podzim vyráželi do polí péci brambory. Na jaře putovali do lesů na jahody.

Podzim sestával z tekutého zlata a stříbra, z větru, havraních hejn a lehkých mrazíků. Byl dlouhý skoro jako zima. Listí zežloutlo v srpnu a v prvních zářijových dnech už leželo na zemi. Nikdo ho nehrabal. Až v západní Evropě jsem viděl, jak je podzim shrabáván do řádných hnojišť.

Za jasných podzimních dnů u nás nefoukal vítr. Slunce sice už bylo hodně žluté a svítilo kolmo, ale pořád hřálo. Zapadalo na rudém západě a každé ráno se probouzelo v loži z mlhy a stříbra. Dlouho trvalo, než obloha dostala barvu temné modři. Zůstala tak po celý krátký den.

Pole zářila žlutí, ztvrdla, píchala a bolavěla paty. Šířila vůni - nemilosrdnou, silnější a ostřejší než na jaře. Okraje lesů zůstávaly temně zelené - byly to jehličnaté lesy. Podzim jim na korunách vytvořil stříbrné hřebeny. Pekli jsme brambory. Všude to vonělo po ohni, uhlících, spálených slupkách a ožehlé zemi. Bažiny, na které byl celý kraj bohatý, vydechovaly vlhkou vůni rybářských sítí a byly pokryty lesklým příkrovem lehkého mrazu. Mnohde stoupal dým tanečním krokem přímo k obloze. Z blízkých i vzdálených usedlostí se ozývalo kdákání slepic, které ucítily tu podzimní vůni.

V listopadu přišel první sníh. Lehký, skelný poprašek, ale držel. Neroztál. Tehdy jsme přestali péci brambory. Zůstali jsme doma. Tam byla špatná kamna, skuliny ve dveřích a štěrbiny v prkenných podlahách. Okenní rámy našich domů byly vyrobeny z lehkého, vlhkého smrkového dřeva, v létě změnily tvar a zkřivily se. Okna jsme ucpávali vatou. Mezi dveře a prahy jsme vkládali složené noviny. Štípali jsme dříví na zimu.

V březnu, když tály rampouchy a ze střech kapalo, jsme slýchávali kvapem se blížící jaro. Sněženky jsme v lesích nechávali. Počkali jsme si do května na jahody.

Ve stromech už ťukali datlové. Často pršelo. Deště bývaly měkké, voda jako samet. Bývaly rozloženy rovnoměrně - na celý den, na dva dny, na týden. Vítr nefoukal, oblaka se nehýbala z místa, podobna souhvězdím trčela nepohnutě na nebi. Pršívalo důkladně a s rozmyslem. Cesty se rozbahnily. Bažiny se rozlily do lesů, mezi kmeny stromů plavaly žáby. Kola žebřiňáků neskřípala. Jako by všechny povozy jezdily na gumových kolech. Podkovy koní neklapaly. Všichni si vyzuli holínky, přehodili si je přes ramena a brodili se bosi.

Přes noc se vyjasnilo. Ráno déšť ustal. Vyšlo slunce, jako by se vrátilo z dovolené.

Na tento den jsme čekali. Jahody musely být zralé.