Jorge Semprún: Mlčení
24. ledna 2008 03:34
Je děsivé si myslet, že mučení je problém praktický a schopnost postavit se mu musí být prakticky zvážena. Ve skutečnosti jsme si to nevybrali, přesto to musíme brát v úvahu. Člověk by měl zůstat člověkem, dokonce i když není schopen čelit mučení, přesto, když skutečnost je taková, člověk přestává být tím čím byl nebo být mohl v okamžiku, kdy se tyranii poddá a udá své druhy. Skutečnost taková je, možnost být člověkem je svázána s možností mučení i možností se mučení poddat.
Jel jsem několika taxíky, šel tam, kam jsem musel a dělal to, co jsem musel dělat, co by mohl dělat kdokoli, a stále čekal, pokračující v rutinních pohybech každodennosti, ale veškerou svou energií čekající. Alfredo musel vytrvat, kdyby ne, všechny by nás to oslabilo. Alfredo musel vytrvat, abychom my všichni mohli být posíleni jeho vítězstvím. Přemýšlel jsem o tom všem a věděl jsem, že Alfredo, mezitím co ho bili a tloukli holemi, o tom přemýšlel také. V těchto minutách myslí na to, že jeho mlčení není pouze jeho osobním vítězstvím, ale vítězstvím, které s ním můžeme sdílet všichni. Ví, že naše pravda je oděna v zářivé brnění jeho mlčení, a to mu pomáhá se v tomto mlčení usmívat.
Hodiny míjely a nedělo se nic. Alfredovo mlčení tento klid umožňovalo. Nezvonili u ničích dveří ve tři ráno, v děsivé hodině, kdy vás pátravé a naléhavé klepání zmrazí vprostřed spánku. To Alfredovo mlčení dovoluje lidem v ohrožených domech klidně spát. Hodiny míjely, nedělo se nic, ještě jednou z toho vyjdeme vítězně. Pamatuji si ten jarní den před osmi měsíci. Seděl jsem na lavičce s Alfredem a Eduardem. Bylo horko, seděli jsme na slunci a před námi se mírně vlnily louky. Jen tak jsme si povídali a nevzpomínám si, jak se hovor stočil ke knize The Question. Je to kniha, kterou jsme četli velmi pečlivě, kterou jsme četli znovu a znovu, protože byla mnohem víc než jen svědectvím. Měla pro nás praktický význam, plná užitečných informací. Kniha – nástroj, svým způsobem. Krajně užitečná, ukazující jasně, s absolutní vážností a bez zbytečných slov, že člověk může ustát elektrické šoky aniž by, narozdíl od séra pravdy, promluvil. Debatovali jsme o The Question z praktického hlediska, docela tiše, byla to pro nás kniha praktická. Kniha krásná, kniha užitečná, jenž nám pomáhala žít. Možná i Alfredo si pamatoval ten rozhovor v prosluněném parku s výhledem na modré hory, místy ještě pokryté zbytky sněhu a nevlídnou krajinu dubů a olivovníků. Dali jsme si spolu ještě pivo, než jsme se rozešli. Studené. Byl to dobrý pocit uhasit žízeň.
Přeložila Michaela Červenková
Úryvek z knihy Dlouhá cesta
-65f8ca6243cf4_185x123.jpg "Den Michaela Cunninghama")
-6507dcc48fb3a_160x60.jpg)
