Jiří Suchý: Fragment dialogu

ÚŘEDNICE:
Gratuluju, vaší žádosti bylo vyhověno.

ČLOVĚK:
Ale já jsem žádnou žádost nepodal.

ÚŘEDNICE:
A to jste udělal dobře. Kdybyste podal, zamítli bychom vám ji, zatímco takhle jsme vám
vyhověli.

ČLOVĚK:
V čem?

ÚŘEDNICE:
Napsali jsme vám, že nemáme námitek.

ČLOVĚK:
Proti čemu?

ÚŘEDNICE:
Proti ničemu. Prostě nemáme námitky proti ničemu. Takže – můžete.

ČLOVĚK:
Můžu co?

ÚŘEDNICE:
To vy přece musíte vědět, co můžete. Kdo jiný by to měl vědět?

ČLOVĚK:
Kdo? Snad úřad, který mi to povolil.

ÚŘEDNICE:
Jak to můžeme vědět, co jsme vám povolili, když jste o nic nežádal? Kdybyste žádal, tak bychom věděli o co žádáte a zamítli bychom vám to. Teď jste vlastně ve výhodě: jelikož nevíme co vám zamítnout, povolujeme vám to. Copak to není dost jasné?

ČLOVĚK:
Už chápu: já teď můžu cokoliv. Všecko co si zamanu.

ÚŘEDNICE:
Ano.

ČLOVĚK:
Ale to jsem mohl i před tím.

ÚŘEDNICE:
Jenomže bez povolení – jinými slovy načerno. Kdežto teď to máte s požehnáním našeho
úřadu. Není to skvělé?

ČLOVĚK:
Vlastně – ano.

ÚŘEDNICE:
To za ten poplatek snad stojí, ne?

ČLOVĚK:
Počkejte, za poplatek?

ÚŘEDNICE:
Ano, za poplatek. Za povolení se přece musí zaplatit poplatek.

ČLOVĚK:
A kolik činí ten poplatek?

ÚŘEDNICE:
Dvanáct set padesát.

ČLOVĚK:
Tak v tom případě to povolení nechci.

ÚŘEDNICE:
To už je pozdě. Už jsme vám ho vystavili. Teď už ho musíte zaplatit. Anebo si podat žádost o
osvobození od poplatku, ale tu vám zamítneme. Takže nakonec budete muset zaplatit.

ČLOVĚK:
A když nezaplatím?

ÚŘEDNICE:
Budou následovat sankce.

ČLOVĚK:
Co se stane, když nezaplatím?

ÚŘEDNICE:
Nepošleme vám kalendář.

ČLOVĚK:
A když zaplatím?

ÚŘEDNICE:
Tak taky ne. Kalendáře zásadně nikomu neposíláme. Pamatujte si to: nikomu! Všechny jdou
v lednu do sběru.

ČLOVĚK:
A co to má za smysl?

ÚŘEDNICE:
Je to ekologické. Šetříme naše lesy.

ČLOVĚK:
Vy šetříte naše lesy tím, že vydáváte kalendáře, které pak jdou do sběru? Proč je tedy
vydáváte?

ÚŘEDNICE:
Abychom je mohli dát do sběru a tím šetřit naše lesy! Už mi jdete s tou vaší nechápavostí na nervy. Lesy jsou tu přece od toho, abychom je chránili. Nejlépe je chráníme, když sbíráme starý papír. Ale ten starý papír nepřiletí z vesmíru, ten se přece musí nejdřív vyrobit. A na výrobu starého papíru jsme tady my, úředníci!