Jaroslav Rudiš: Národní třída

IV.

Řikaj mi Vandam.

Bydlim tady na sídláku. To, co vidíš kolem, tady dřív nebylo. Tady byl dřív jen les a bažiny a vlci a bažiny a les. Proto ty komáři. Poslední dobou jich přibejvá. Musíš si to představit. Já to totiž někdy cejtim, jak si to tady les a bažiny zase berou zpátky, jak vlhnou sklepy, jak se do nich pomalu tlačí voda, jak se mezi asfaltem a panelama zase derou nahoru ty stromy, jak rostou do vejšky a rozvracej asfalt a beton a rozkládaj všechno, co tady můj fotr a tvůj děda vyhonil do nebe. Protože on to tady vystavěl. On a jemu podobný fotři tohle sídliště vyrvali lesu a přírodě.

Hele, nesměj se jim. Udělali aspoň něco. Zkusili to prostě. A je tady dost lidí, co sou rádi, že tady můžou bydlet. Co sou na tohle místo dokonce hrdý.

Jo, i já sem na tohle místo hrdej. 

Všechno to tady postavili. Všechny ty paneláky. A kino a kulturák a tuhle mysliveckou hospodu, co se menuje Severka a kam všichni fotři ze sídliště po šichtě chodili. Postavili tramvajovou trať a tramvajovou smyčku a tramvajový depo a hřiště a parky a jesle, kde pak dělala moje máma, a mateřskou školku a základní školu a taky zvláštní školu a učňák a průmyslovku a gympl a nákupní centrum, co se mu řiká Bajkonur, a polikliniku a porodnici a hřbitov a fízlárnu, kde sem párkrát byl, ale ne vždycky vlastní vinou.

A taky postavili hotel Sputnik, kde sem nikdy nebyl a kde dneska bydlej jen úkáčka, protože turisti, turisti sem k nám nikdy nepřijeli. Dolů do města jo. Ale sem k nám nahoru ne. A to je dobře. Tohle je náš svět. Náš vesmír. Tady nikdo cizej nemá co dělat.

Ne, počkej, já fakt nejsem žádnej nácek.

Já mám lidi rád.

Já lidi miluju.

Já lidi respektuju.

Já neřikám, že proti cizincům a přistěhovalcům a úkáčkům něco mám! Nebo že tady nemaj co dělat. Že nám berou práci. Nic proti nim nemám. Sou to taky Evropani. Sou skromný, sou zticha, sou to všechno inženýři a doktoři a učitelé. Makaj na stavbách a někdy mám pocit, že si nechaj trochu moc srát na hlavu a to by člověk neměl.

Nic proti nim nemám, dokud nedělaj bordel. Když sou tichý jako pingpongáči s těma jejich večerkama v kočárkárnách. Nic proti nim nemám, i když oni úplný Evropani nejsou, ale co, zvykneš si. Oni se docela snažej, máš si taky kde koupit večer pivo a chleba a cigára, já s tim fakt nemám problém. Sem v klidu, když v těch kočárkárnách nedělaj bordel. A když nahoru nejsou cejtit ty jejich nudlový polívky z pytliku.

Když dělaj bordel a když ty jejich nudlový polívky z pytliku nahoru cejtit sou, tak s nima malej problém mám a du za nima, že mi to jako maličko natahuje, ať to vypnou. A oni to většinou vypnou. Stačí jim říct. Za to já přece nemůžu, že to nemůžu, že mi to natahuje! Asi nějaká alergie nebo co.

Třeba Mrazák, ten to v pohodě může. Ten to normálně snídá a řiká, nejlepší věc na kocovinu je smíchat krevetovou s kachní a s hovězí. Jeho natahujou jiný věci. Ale to je jinej příběh.

Každýho něco natahuje.

Nikdo nemá plechovej žaludek.

Nikdo nemá nervy ze železa.

Každej v sobě musí překonávat nějaký strachy.

Každej má nějaký trauma.

Ne, já fakt nejsem žádnej nácek. 

Všem měřim stejně.

Mně nevaděj bezdomáči, když nedělaj bordel.

Mně nevaděj ciginy, když nedělaj bordel.

Mně nevaděj pankáči, když nedělaj bordel.

Mně nevaděj úkáčka, když nedělaj bordel.

Mně nevaděj smažky, když nedělaj bordel.

Mně nevaděj socky, když nedělaj bordel.

Mně nevaděj žádný lidi, když nedělaj bordel.

Já s nima nemám problém.

Ale když bordel dělaj, tak s nima malej problém mám.

A du si to s nima vyřikat.

Já mám rád slušnost a pořádek.

Pořádek musí bejt.

To řikával už můj děda, co byl za války totálně nasazenej. Pracoval ve fabrice na tygry v Essenu a vyprávěl, že když Essen poprvý bombardovali anglický rafáci, tak první z nebe nepadaly bomby, ale suť posbíraná z anglickejch měst, který před tim vybombardovali německý luftwafáci. Pozdrav z dálky. Tohle vy nám, tohle my teďka vám.

Cajk.

Cajk.

A tak nejdřív z nebe padala suť a Němci vyšli ven a normálně to zametali a slavili a mysleli si, že Angličanům už hrabe, když na ně místo bomb sypou kamení. Mysleli si, že válka musí brzy skončit a že vyhrajou. Mysleli si, že Anglánům došly bomby. 

Ale ono se všechno vždycky otočí.

A tak další noc rafáci pustili ty opravdový bomby. A Němci pak už v Essenu nic neslavili a nic nezametali, protože neměli co… Ale to je jinej příběh.

Pořádek, ten musí bejt.

Pořádek a slušnost.

Hezký mezilidský vztahy.

Každej normální člověk je přeci slušnej a má rád pořádek, ne? Neni to něco, co každýmu slušnýmu člověku fotr a máma vtloukali do palice? Chovat se slušně, ne? Tvoje svoboda končí tam, kde začíná moje svoboda, nebo jak se to řiká.

Můj fotr to tady vystavěl.

A já se o ty baráky teď starám.

Nenáviděl sem to tady, ale každej v životě urazí jistej oblouk. Nějakou dobu sem byl pryč, chvíli tam a zase tamhle, ale pak sem se zase vrátil. Teď to tady mám rád a za tohle místo bojuju, protože když chceš něco změnit, musíš začít u sebe. Stejně jako když chceš něco zachovat.

Já sem patriot.

Patriot ze Severního Města.

Poslední válečník.

Poslední Říman.

V.

Řikaj mi Vandam.

Řikaj mi Vandam, protože denně dělám dvě stě kliků.

Dělám jich dvě stě stejně jako Vandam, myslim ten opravdovej. Ten filmovej. Ten kickboxovej střelec z doby, kdy sem na něj chodil do kina, který se jmenovalo Kosmos, ale už se tak nemenuje, protože teď z něj je kasíno, který se menuje Las Vegas. Ale stejně sem Vandama a podobný chlápky nejvíc a nejradši sjížděl na videu, prostě véháes klasika ještě za komárů, na kazetách, co daboval můj přechytralej brácha.

On se naučil německy a vydaboval se až k baráku a k manželce a pak druhýmu baráku a k druhý manželce a třem klukům. Brácha je vítězný dítě jedný revoluce. Jo, je chytrej. Ale já s nim mám drobnej problém. A on se mnou taky.
Ale to je jinej příběh.

Vyhrát nemůžou všichni.

Ale prohrát můžou všichni.

Já mu nezávidim.

Nikomu nic nezávidim.

Rozhodnul se pro svoji cestu a já se rozhodnul pro tu svoji.

Mě Vandam naučil prát se, a jemu Vandam vydělal první prachy. Oba nás poučil o životě.

Řikaj mi Vandam, protože já sem jako on.

Karate tiger.

Kickboxer.

Černý orel.

Cyborg.

Street fighter.

Timecop.

Zástupce velitele.

Probuzená smrt.

Legionář.

Elita armády.

Pastýř.

Dvojitý zásah.

Univerzální voják.

Až do smrti.

copyright © Jaroslav Rudiš, 2013
czech edition © Labyrint, 2013