Howard Brenton: Pavel a jeho dopisy

Rokem ukřižování Ježíše Krista je již tradičně považován 33. rok. Pavlova konverze, ke které došlo na cestě do Damašku, kdy uzřel Ježíše a změnil své jméno ze Šavla na Pavla, by se tedy udála v roce 34 po Kristu.

Je však rozpor mezi Pavlovou výpovědí o příštích několika letech a tím, o čem se dočítáme v Skutcích apoštolských. Pavel říká, že po příhodě na cestě do Damašku odešel do Arábie. Pokud toto připustíme, pak by jeho misionářský život započal na přelomu roku 36 a 37 po Kristu. Poté téměř 30 let putoval Středomořím a kázal, že Ježíš vstal z mrtvých, aby spasil nejen židovský národ, ale lid všech ras, a že se Ježíš kdykoli vrátí a svět zanikne. I když to Nový zákon neříká, obecně se má za to, že byl Pavel (společně s dalším kazatelem Cephasem, kterého známe coby Sv. Petra) popraven v Římě roku 65.

Největší znalci Bible svaté připouští, že sedm z čtrnácti dopisů Nového Zákona věnovaných Sv. Pavlovi, bylo ve skutečnosti napsáno jím samotným. Jedná se o následující dopisy: Soluňským (napsán pravděpodobně roku 46 nebo 49); první a druhý dopis Korinthským (49 nebo 52); Římským (51/52 nebo 54/55); Filipínským; Galateánským a Filemonským. Stále se diskutuje, zda by měl být k výčtu přidán i dopis Efesiánským.

První století byla Judea ve skutečnosti zemí okupovanou Římským impériem. Bylo to období náboženského a politického neklidu. Židovské povstání začalo roku 66 a Římané nakonec ztratili trpělivost. Roku 70 zcela zbořili Jeruzalémskou svatyni a Judea jako stát přestala existovat. Dlouhý život židovského lidu v diaspoře začal. I nebylo žádné země, jež by byla Židům znovu vlastí, teprve roku 1948 byla vyhlášena nezávislost Izraelského státu.

Pavlovy dopisy byly napsány před zničením Judey; Gospely a Skutky apoštolské až poté – ačkoli někteří datují evangelium Sv. Marka již do roku 65. Jsou proto nejranějšími dokumenty, které se dochovaly. Byly napsány, jak se svět domnívá, když Ježíš ještě žil a Chrám dosud stál. Skrze ně se můžeme nejvíce přiblížit počátkům křesťanství. Do jisté míry jsou tyto dokumenty nejasnými: neobsahují žádné citace od Ježíše, žádná vyprávění o zázracích, ani zmínku o Betlémě a chlévě, žádné podrobnosti o ukřižování. Zabývají se naléhavými účelnými a etickými problémy křesťanských komunit, které pomáhal Sv. Pavel ve Středomoří nalézt. Někdy se zabývají světskými záležitostmi.

Hlas Sv. Pavla z nich však silně zaznívá. Hlas, který může znít rozhořčeně, ale jenž se také blýská neobyčejným důvtipem: známé rčení o sexuální mravnosti - ´Raději se oženit, než shořet´ - je jistě Pavlův vtip. Dopisy také obsahují některé z největších duchovních a obecně lidských vhledů do podmínek naší společnosti, které jsme zdědili. Pavel vymyslil a formuloval pojetí lásky. Byl mravním géniem. Myšlenky obsažené v jeho dopisech jsou podstatou západní kultury.

Můj názor je, že Ježíš se nikdy nevrátí a že není žádný Bůh, kdyby ale Pavel nevěřil a nenapsal Korinthským a Římu, byli bychom všichni nezměrně ochuzeni. Hluboce se mýlil, zároveň měl ale až neskutečnou pravdu.

© Howard Brenton, září 2005

přeložila: Michaela Červenková