Hans Magnus Enzensberger: básně ze sbírky Jed

Historický proces

Zátoka zamrzla se.
Rybáři maj po člunech.
To nic není.
Jsi volný.
Můžeš se natáhnout.
Můžeš také v klidu vstát.
Tvé jméno není do úst bráno.
Můžeš zmizet
Stejně jako přijít zas.
To je možné.
I nebožtíci
Dostávají chvíli poštu.
Není už tu moc co zkazit.
Můžeš pospat.
To je možné.
V noci dorazí ledoborec.
Čluny se zas vymaní.
Budou mít však tenkou stopu.
A v noci se zase zamrzne.
To nic není.
Tvé jméno není do úst bráno.





Stínozem

I
Tady vidím ještě místo,
ještě celé místo,
tady ve stínu.

II
A ten stín
Nedostaneš ke koupi.

III
Snad i moře
Prý stín svůj vrhá,
snad i čas.

IV
Stínové války
Jsou jen hrátky:
Stínu stín
Svit sám nikdy nezastíní.

V
Ve stínu kdo žije,
hůře se zabije.

VI
Jen na chvíli
vystoupím z mého stínu,
jen na chvíli.

VII
Ten kdo svit chce vidět
jaký je
musí poodstoupit
do stínu.

VIII
Stíne
světlejší nežli slunce:
chladný stíne svobody

IX
Zcela v stínu celý
mizí mi můj vlastní stín.

X
Ve stínu
je vždycky místo.




Písnička o těch, na které všechno sedne
a kteří všechno dávno vědí

Že něco se udělat musí a sice hned
to všichni dávno víme
že na to je však ještě příliš brzy
že na to je však již příliš pozdě
to všichni dávno víme

a že se nám dobře daří
a že se to i dále daří
a že to žádný smysl nemá
to všichni dávno víme

a že všichni máme vinu
a že za to nemůžeme že všichni tu vinu máme
a že všichni vinu máme že my za nic nemůžeme
a že je toho dávno dost
to všichni dávno víme

a že lepší by i bylo držet jednou tu svou hubu
a že my ji držet nebudeme
to všichni dávno víme
to všichni dávno víme

a že nikomu nepomůžem
a že nikdo nám nepomůže
to všichni dávno víme

a že nadaní jsme
a že volbu máme mezi nic a ještě jednou nic
a že tohle musíme z gruntu zanalyzovat
a že si do čaje dva cukry dáváme
to všichni dávno víme

a že jsme proti utlačování
a že cigarety zas podraží
to všichni dávno víme

a že to vždycky dokážem tušit
a že vždycky budeme mít pravdu
a že k ničemu to není
to všichni dávno víme

a že to všechno je pravda
to všichni dávno víme

a že to všechno je lež
to všichni dávno víme

a že tohle je i všechno
to všichni dávno víme

a že přežít není všechno ale vůbec nic
to všichni dávno víme

a že my to přežijeme
to všichni dávno víme

a že to není nic nového
a že je život i tak pěkný
to všichni dávno víme
to všichni dávno víme
to všichni dávno víme

a že my všechno dávno víme
to všichni dávno víme.





Překlad: Tomáš Kafka, 2006
Vydalo Nakladatelství Vlasty Brtníkové ve spolupráci s Nadačním fondem Festival spisovatelů Praha

foto © Rossano B.Maniscalchi