Ersi Sotiropoulos: Tři kroky pro Nunzia

Krok první

Byla to okouzlující dívka, vypadala bohatě, ale neměla žádné přátele. Všechen čas trávila doma. Když se na ni náhodou někdo podíval s náznakem vášně (jaká škoda pro dívku jejího typu, jistě to byl velice nudný život), pohlédla zpátky překvapeně - vážně, neměla nejmenší ponětí, co tím mysleli. Jednoho dne přišla na nového hlídače v parku, který šel právě na směnu.  Šíleně se do ní zamiloval. Když se dívka k němu chovala zamilovaně, začal snít o budoucnosti, o jejich vlastním domově, o sňatku, dvou, případně třech dětech, o věcech přicházejících po svém. Po určité době si uvědomil, že dívka opětovala jeho city, dokonce i výlevy, jen z všeobecného nedostatku zájmu. Byla s ním, protože nebyla přítomna. Cítila se tak dobře sama o sobě, že by mohla žít s kýmkoliv, tím spíše s hlídačem, jenž byl tak něžný a ohleduplný.

Krok druhý

"Umění je výsledek neúplného spalování," řekl kdosi a všichni významně přikyvovali. Čtení poezie mělo úspěch, i když bylo pondělí, den nevhodný pro události tohoto typu. Galérie byla ve středu města; objevilo se mnoho známých lidí a podávaly se skutečné drinky, nikoli pouhé břečky předstírající venkovské víno. Básník, který byl toho večera uveden, se cítil nesmírně polichocený. Skoro bych spáchal sebevraždu, řekl si pro sebe, a jeho vzrušení při té myšlence vzrostlo. Jedna z jeho obdivovatelek k němu přistoupila a požádala ho o podpis do jeho nové knihy. Přes tenkou halenku prokukovalo poprsí pevné a zdravé, i když trochu šilhavé. Stačí jen kývnout a poběží za mnou jako štěně, pomyslel si, jak se na ni usmíval. Dívka začala nadšeně mluvit o jeho tvorbě a mezi jiným zmínila něco o neúplném spalování. Básník se stával sklíčenější. Přál si, aby byl první, kdo tu frázi zmínil. Teď už byl příliš opilý, dokonce ani nechápal význam té fráze. To, co zůstává, když spalování není dokončeno, přesvědčoval sám sebe, kdyby bylo dokončeno, pak by neexistovala poezie - jinými slovy jde o druh odpadu.

Krok třetí

"Doopravdy si myslíš, že se staří Řekové vzrušovali kvůli Hérakleitovi?" Žena a já jsme seděli naproti jiné dvojici a pili pivo. Ti dva se začali mazlit, a tak nevěnovali konverzaci příliš pozornosti.

"Žádný ze starých Řeků by neštěkal  kvůli "panta rhei"*.

Právě takové věci nás vzrušují - tedy, vzrušuje-li nás vůbec něco," dodal jsem a pohlédl na svou ženu v očekávání souhlasného pohledu.

"Nikdy předtím mi to nenapadlo, ale teď, když to říkáš, máš zcela pravdu, staří Řekové byli praktičtí lidé, nohama na zemi," řekla. "Jenom dávej pozor, jak se pohybuješ, je to třetí pár punčoch, co jsem koupila během týdne."

"Vsadím se, že nikdo skutečně nerozuměl starým Řekům," řekl muž naproti mně. Byl to kolega, tehdy poprvé jsme je pozvali k nám domů. "Staří Řekové věděli, jak užívat života."

Vypili jsme pár dalších piv. Rozloučili jsme se na prahu, když se noc měkce snášela z vrcholků kopců.

(z angličtiny přeložila Ivana Bozděchová)