William T. Vollmann a Michael March

Michael March:  Proč máte v domě zbraň?

William T. Vollmann:  Inu, Michaele, Vy se mě můžete zeptat, na co chcete.

MM:  Nač mít v domě zbraň?

WTV:  Po pravdě řečeno, Michaele, jich mám šest.

MM:  Na co zbraně?

WTV:  Inu, já věřím v druhý dodatek ústavy. Věřím, že když lidé mají zbraň, nutí to jejich vládu ke slušnosti.

MM:  Je alespoň šest vlád, že ano?

WTV:  Správně. A všechny jsou moje!

MM:  Evropští spisovatelé na sebe berou morální zodpovědnost. V Americe tomu tak úplně není.

WTV:  Ano, ve Spojenýchstátech tomu tak nebývalo, naneštěstí ale media, a to předevšímtelevize, dávají lidem stále kratší a kratší čas promluvit a stále méněkontroly nad tím, co říkají. A tak morální záležitosti bývajíkomplikované a zabírají jen krátký čas. To je jeden z důvodů, proč senedívám na televizi.

MM:  A Vy nemáte e-mail ani nepoužíváte internet?

WTV:  Ne, nikdy jsem se k tomu nedostal.

MM:  Kde se bere takové zaujetí pro srovnávací literaturu?

WTV:  Víte, už v dětstvíjsem miloval příběhy. Rád čtu a vždy, když čtu něco jen trochuexotického nebo odlišného, narůstá ve mně pocit dobrodružství a já se vtom skutečně nadobro ztratím. A tak, když čtu klasickou japonskouliteraturu nebo středoevropskou literaturu z období druhé světovéválky, cítím, že se dozvídám něco, co bych jinak vůbec nepoznal. Covlastně činí lidské bytosti tím, čím jsou? Když čtete literaturu z jinédoby nebo jiného místa, najdete tam mnohé, co Vám nebude blízké, alepostavy budou mít stejné emoce. A tak si myslím, že pokud hodně čtete,skutečně se tak učíte, co je to být lidský - a to je smysl vzdělání.

MM:  Jako věčný posel stále brouzdáte okolo Filipín a Japonska

WTV:  V Japonsku jsem mělvelkou příležitost: Setkal jsem se s představitelem padesáté osmégenerace herců divadla Nó, který měl hodně masek. Skvělý umělec, dostaljsem se k němu a zeptal se ho na mnoho věcí. Cítím, jako bych věděl otrochu více o tom úžasném druhu umění, a velice mě to nadchlo. Vážnědoufám, že se tam někdy vrátím.

MM:  A co Filipíny?

WTV:  Ještě jsem na Filipínách nebyl.

MM:  Říkal jste mi, že tam jedete.

WTV:  Ještě jsem se tam nevydal. Naposledy jsem byl v Kongu, kde jsem se nechával každých pár dní zadržet; byla to docela legrace.

MM:  Proč jste tam byl

WTV:  Psal jsem článek pročasopis. A tak jsem měl svůj fotoaparát a pokaždé, když jsem na ulicivyfotil malé dítě nebo keř, přiběhli odněkud policisté a řekli mi, žeje to bezpečnostní zóna a že musím jít do vězení, a tak jsem šel a ptalse, kolik to stojí a zda bych mohl získat povolení, které by mi užnapořád dovolovalo fotografovat všechno a všude. A tak jsem zaplatildvě stě nebo tři sta dolarů a dostal překrásný průkaz a o dva nebo třidny později jsem fotografoval žebráka či co a oni mne uvěznili, protožena toho žebráka se povolení nevztahovalo. Byla tam vážně legrace.

MM:  Jste velmi vnímavý, pokud jde o bolest na světě.

WTV:  Myslím si, že jedůležité, abychom lidem pomáhali, když přijdeme do míst, kde se lidémají hůře než my. Já si v podstatě vydělávám na živobytí tím, že chodímna místa, kde lidé strádají a bylo by opravdu hrozné, kdybych na jejichbolesti jen vydělával. Domnívám se ale, že když mohu na jejich útrapáchnějaké peníze vydělat a také jim něco peněz rozdat, pak jsou šťastníoni i já.

MM:  Když vynecháme Filadelfii, které z míst, která jsi navštívil, bylo nejhorší?

WTV:  Inu, byl jsem na mnohamístech, každé je hrozné svým způsobem. Na tuto otázku je opravdu těžkéodpovědět. Jsou místa, kde lidé nemají žádný smysl pro společenskésoužití a sociální odpovědnost, a když pak zchudnou, všechno je špinavéa nepoctivé a lidé si navzájem nevěří. Tato místa jsou strašná. A pakjsou místa, kde by mohlo být ještě víc násilí – v oblastech, kde jeválka, víte – ale lidé tam nějakým způsobem proti násilí drží pospolu.Několikrát jsem byl v Kolumbii a tato země, jak jistě víš, trpí už půlstoletí občanskou válkou. Ulice tam jsou opravdu hrůzostrašné, zvláštěv malých městech. Je tam skutečně velmi nebezpečno a člověk by sámvůbec neměl vycházet. To vše je však vyváženo lidskou srdečností. Jakse jednou dostanete k někomu domů, jste již v bezpečí, jste chráněný.Ten člověk má o vás opravdový zájem a dokonce je až srdečný. Je toopravdu úžasné a zvláštní a je to důsledek této strašné války. Kdo tedymůže říci, která situace je lepší či horší?

MM:  Jaká je Vaše nejhorší zkušenost?

WTV:  Nejhorší bylypravděpodobně některé z mých výprav do Bosny. Byl jsem už ale na mnohamístech, kde to bylo, stručně řečeno, děsivé.