Tři otázky Bahaa Taherovi

Co je největším přínosem lidového povstání v Egyptě?

Lidé si víc věří. Cítí, že jsou schopni ovlivnit věci, o kterých se jim dřív ani nesnilo. V průběhu egyptské revoluce, kterou můžeme časově ohraničit nejdůležitějšími událostmi od 25. ledna do 11. února 2011, se lidi velmi změnili. Na vlastní oči jsem viděl, jak v ulicích demonstrovaly dámy z vyšších kruhů se svými dcerami a syny. Nikdo je k tomu nenutil, byla to jejich osobní iniciativa. Náměstí Svobody v Káhiře bylo svědkem nebývalé jednoty mezi chudými a bohatými, křesťany a muslimy, lidmi ze všech společenských vrstev. Viděl jsem, jak ženy zahalené od hlavy k patě přátelsky hovoří s moderně oblečenými dívkami, a cítil jsem, že se odehrává něco úplně nového.

V kontrastu k tomu docházelo k rabování, ale i přes tuto zápornou stránku jsem nikdy nezažil pocit, že Egypt je tak sjednocený. 

Co je dnes pro Egypt nejdůležitějším úkolem?

Aby armáda a nová vláda respektovaly požadavky revolučních změn. (pozn. redakce: během referenda, které se v Egyptě konalo minulý týden, armáda prohlásila, že parlamentní volby by se měly uskutečnit v měsíci září a hned na to by měly proběhnout volby nového egyptského prezidenta, 77,2 procent voličů hlasovalo pro přijetí ústavních změn).

Je známo, že i nový předseda vlády připouští, že v zemi existuje velmi silné kontrarevoluční hnutí vedené příslušníky bývalé tajné policie a členy bývalé vládnoucí Národní demokratické strany. Co s nimi?

Členem egyptského opozičního hnutí jste již hodně dlouho. Věřil jste, že se dožijete takových změn?

Vůbec ne. Neuměl jsem si to ani představit. Když Mubarak 11. února odstoupil, telefonovaly mi desítky lidí a projevovali nadšení z tohoto egyptského úspěchu.

Mám za to, že úkolem spisovatelů je upozorňovat a varovat občany, aby nepřipustili návrat ke starým pořádkům a aby trvali na svých požadavcích.

Káhira, březen 2011
z angličtiny přeložila Zuzana Mayerová
foto © FSP, Petr Machan