Rozhovor se Sturem Allénem

Spolu s delegací švédských autorů se Festivalu spisovatelů Praha účastnil i Sture Allén, profesor matematické a strojové lingvistiky, který je stálým sekretářem Švédské akademie udělujících Nobelovy ceny za literaturu.

František Cinger: Stálým sekretářem jste se stal dva roky poté, co Nobelovu cenu za literaturu získal český básník Jaroslav Seifert. Jak na tu dobu vzpomínáte?

Sture Allen: Už tehdy jsem byl členem akademie a vzpomínám na ony chvíle velmi rád. Problém byl, že Jaroslav Seifert se nemohl do Stockolmu osobně dostavit, takže jsem se setkal s jeho příbuznými (cenu převzala dcera Jana - pozn. red.). Vydal jsem se ale do Prahy, abych se s ním setkal osobně. Podařilo se a já jsem se ocitl v tomto městě, v místnosti, kde básník seděl u pracovního stolu a i během našeho rozhovoru si stále něco psal. Bohužel několik let poté zemřel.

FC: Jste profesorem matematiky a strojové lingvistiky. Přesto jaké autory máte rád?

SA: Předem bych chtěl upřesnit, čeho jsem profesor. Není to matematika, ale matematická a počítačová lingvistika. Doktorskou práci jsem napsal na téma skandinávská filologie, potom jsem dlouho studoval literaturu a psychologii. Pro jazykové účely jsem se věnoval počítačům, a proto na univerzitě vznikl i takový obor.

FC: Vrátil bych se k autorům, které máte rád. Mohl byste po zájmu o osobnost J. Seiferta pokračovat dalšími českými jmény?

SA: To je těžká otázka. Kdykoli se vyjádřím o jakémkoli autorovi, vždy je to dáváno do souvislostí s jeho nadějemi na získání Nobelovy ceny. Přitom jsme povinni zachovat padesátileté mlčení o všech, jichž se kdy úvahy o udělení této pocty týkaly. Takže se můžeme bavit o českých klasicích...

FC: Takže prosím...

SA: Mám je opravdu rád. Připomněl bych Franze Kafku, který nikdy Nobelovu cenu nedostal. Většina jeho prací byla vydána posmrtně a my vyjadřujeme uznání jen žijícímu autorovi.

FC: Narodil jste se v Goteborgu, kde nadále žijete. Co vám říká Bedřich Smetana a jeho hudba?

SA: Och, ten byl pro naše město a vlastně i celý tehdejší kulturní svět mimořádnou osobností. U nás působil řadu let, je to báječný skladatel.

FC: Při loňském ocenění portugalského prozaika José Saramaga se objevily kritické výhrady vzhledem k jeho levicovým názorům. Nakolik ovlivňují politická kritéria vaše rozhodování?                  

SA: Ještě se nestalo, aby bylo našeho rozhodnutí přijato jednomyslným nadšením, vždy se objevují výtky týkající se politických názorů, což je zásadní omyl. Chtěl bych zdůraznit, že to je zásadní nepochopení. Jakékoli politické nálepky, ať už jde o liberála, konzervativce, komunistu, jsou naprosto nepřístupné, nikdy jsem se s nimi v komisi nesetkal. Švédská akademie je absolutně nezávislá na vládě, na parlamentu, jsme autonomní názorově i ekonomicky.

FC: V případě Nobelovy ceny míru byli oceněni lidé - mám nyní na mysli Palestince a Izraelce - kteří spolu po dlouho dobu vedli válku. Myslíte si, že tuto cenu může řekněme po řadě let získat jedna ze stran vedoucích válku v Jugoslávii?                                        

SA: Jsem sekretářem sekce pro literaturu, která s tím nemá absolutně nic společného. Navíc Nobelova cena míru se uděluje v Norsku, v Oslu.

publikovalo Právo 12. dubna v roce 1999