Rozhovor s Antonínem J. Liehmem

Hospodářské Noviny: Milan Kundera ve svém eseji Zneuznané dědictví Cervantesovo píše o tom, že všechny světové deníky, ať pravicové či levicové, vlastně tak moc rozdílné nejsou. Spojuje je stejné rozdělení rubrik, stejný styl, stejná hierarchie toho, co považují za důležité. Musím mu dát za pravdu, když se podívám, jaké místo náleží v novinách vědě nebo kultuře. Dá se s tím něco dělat? Je to v pořádku?

Antonín J. Liehm: Záleží na tom, jakou roli kultura ve společnosti hraje. Jsou období, kdy má roli velkou a kdy se "přes" onu kulturu dá mluvit o společnosti i o dalších věcech. A jsou situace, kdy tomu tak není. Dnes podle mě panuje situace, kdy kultura tuto roli nehraje, protože ve společnosti jde v tuto chvíli o něco jiného.

V české společnosti v období takzvaného "totáče" hrála kultura obrovskou roli, protože přes ni se dalo leccos komentovat. Já vždy přirovnávám totalitní společnost k bochníku sýra, který, když rozkrojíte, zjistíte, že to je ementál. Kultura do těch děr vlezla a zvětšovala je, aby získala větší hrací pole. Nakonec za kulturou přišlo všechno ostatní. Dnes společnost prožívá ohromnou přeměnu, kdy lidi fascinuje nová průmyslová revoluce a její nástroje. Nejen v Evropě, po celém světě. Kultura jde logicky trošku dozadu. Dočasně přestává být artériemi společnosti a stává se jenom zábavou, bavičstvím. Když v televizi udělují ceny za nejlepší knihy, musí z toho být šou, aby se někdo díval.

Lidé si stěžují, že to je hrozné, jak je dnes kultura vzadu. Já na to říkám, že to tak asi bylo vždy, jenže to nebylo v televizi, tudíž se to nevědělo. Takzvaná kultivovaná kultura byla vždy, od starého Egypta, jen pro pár lidí. Ale někdy dokázala hrát ve společnosti ohromnou roli. Současný stav mě naplňuje pesimismem, ale to může být i tím, že jsem starý. Jak říkala moje babička: Člověk se narodí do světa, který nechápe, a odchází ze světa, který už vůbec nechápe. Já nerozumím spoustě věcí. Například i když jsem se v jednom období svého života věnoval filmu, nedokážu se dívat na video promítané na plátno. Ale i to má svou vlastní estetiku. Netroufám si o tom vyslovovat nějaké soudy.

HN: Není komercionalizace kultury vyvolána tím, že se kulturní průmysl stále lépe učí pravidla trhu?

AJL: To spíš dnešní medializace všechno zvětšila a znásobila. Problém je i ve vzdělávání. Výchova ke kultuře musí začít ve škole, ne na univerzitě, to už je pozdě. A podívejte se, jaké místo dnes kultura zaujímá v osnovách základních a středních škol. Ale to zase není jen tady. Na jednom semináři jsem se ptal francouzských vysokoškoláků, jakou roli v jejich životě hraje ta takzvaná "vysoká" kultura, a zjistil jsem, že téměř žádnou.

HN: Myslíte si, že kultura má společnost zušlechťovat?

AJL: To jsme si mysleli dříve. Ale ukázalo se, že to nedokáže. Vezměte si totalitní éru našich dějin. Populární, bavičská kultura tu téměř nebyla a zušlechtilo nás to nějak? Nikoliv. Když se otevřely hranice, lidé sahali po tom nejpokleslejším a nejpopulárnějším ze západní kultury. Amerikanizace kultury je fakt. Ovšem Evropa není Amerika. Očekávám, že nebude jen tak všechno přejímat. Uvidíme. Bylo by každopádně chybou domnívat se, že tento fenomén s novou průmyslovou revolucí nesouvisí. Při první průmyslové revoluci vznikl proletariát a lidé se stěhovali do měst. Dnes je pohyb opačný, lidé už mohou pracovat z domova a nový proletariát vyrábí za pár šupů počítačové programy. Těmi všemi průmyslovými změnami se změnila společnost a mne by zajímalo jak. A také mě zajímá, proč se o tyto věci tak málo zajímá literatura.


Ivan Adamovič
Hospodářské Noviny, 15. 6. 2005