Rozhovor s Alainem Robbe-Grilletem

Jovanka Šotolová: Už dlouho k nám nebylo z vašeho díla nic přeloženo. Kdyby tu teď nějaký nakladatel chtěl od vás něco vydat, co byste doporučil?

Alain Robbe-Grillet: La Reprise, jednoznačně. Je to moje nejnovější kniha. Vyšla už v mnoha zemích a všude se dočkala dobrého přijetí.

Nebylo by na překážku, že českému čtenáři, jenž byl od vašeho díla na dlouhou dobu odříznut, by unikly mnohé náznaky, narážky, vztahy obsažené právě v La Reprise?

Ale to ani francouzský čtenář nezná! Já když čtu Joyceova Odyssea, vidím tak čtvrtinu toho, co tam Joyce vložil: jeho znalosti o křesťanství, o řecké mytologii, o díle Shakespearově, to jsou oblasti, v kterých je mnohem vzdělanější než já, nemůžu všechno odkrýt. A když si přečtu doslov, dozvím se věci, o nichž jsem při četbě ani netušil. Všechny tyhle věci nejsou v knize proto, aby je čtenář za každou cenu objevil: spousta jich dokonce zůstane autorovým tajemstvím, jde o jeho osobní prožitky, které si do textu uschová a nikdo jiný je nezná. Třeba žertování s jinými jazyky - tak jména postav v La Reprise vznikla překladem jmen z románu Gumy, například Dupont se tady jmenuje Von Brucke, či překladem z řečtiny: Antigona dostává německé jméno. Já se bavím, ale pokud si toho čtenář nevšimne, není to zas tak důležité.

Když jste v Praze veřejně diskutoval, zmínil jste, že románu La Reprise se prodává mnohem víc než vašich předchozích děl...

Ano, už nejsem tak slavný, zato mám víc čtenářů. Když například kdysi vyšla Žárlivost, prodaly se čtyři stovky výtisků za rok. Zatímco La Reprise už se prodalo čtyřicet tisíc. Ovšem skutečnost, že se kniha zpočátku hodně prodává, ještě není zárukou, že bude mít dlouhodobý úspěch.

Dobrá literatura se obecně prodává velice málo. Vezměte si Becketta, to je přece celosvětově známý autor. Románu Molloy se v současnosti prodají tak dva tisíce výtisků za rok. A přitom jde o knihu, která se čte snadno, není tak složitá, jako byla poslední Beckettova díla...

Literární publikum není moc velké. Lidé čtou často jen obsah, a tak i knihy, které nemají s literaturou vlastně nic společného, mohou dosáhnout velkého úspěchu. Ale nechci si stěžovat, literatura lidi nezajímá, proč z toho hned dělat tragédii...

Ve vašich dílech se opakovaně objevují některé motivy: dvojník, slepec, zrcadlo, postava, jež se probouzí ze snu či omámení a není si jista svou identitou, svůdná dívenka a podobně. Proč ty návraty k jistým motivům? Zkoušíte totéž napsat znovu a lépe?

Snad je to silná potřeba dělat si legraci...

Čtete současné francouzské autory?

Čtu hodně... v současné francouzské literatuře jsou výrazní autoři, třeba Marie NDiaye. To je nepochybně dobrá autorka. Ale není lehká. Těžko se vyváží do zahraničí. Nerada mluví na veřejnosti, je to s ní těžké.

Nemohu se vyhnout otázce o erotice a literatuře, když vás tu mám před sebou s vaší ženou. (Catherine Robbe-Grilletová vydala dva romány pod pseudonymem. Jean de Berg, v nichž, na svou dobu velice skandálně popisovala erotické vztahy a praktiky. Brněnské nakladatelství Host vydalo její prózu Obraz.)

Poté, co jste vydala knihy Obraz a Ceremonie žen, měla jste nějakou představu, jak se podobný druh literatury bude dále vyvíjet? Zaskočil vás v něčem dnešní vývoj psaní "pornografie"?

Robbe-Grilletová: Zajímavá otázka. Musím říci, že ve Francii proslulá autorka Catherine Milletová ve způsobu otevřenosti promluvy došla až na samou hranici. Další vývoj musí, domnívám se, směřovat k zastírání, skrývání, zahalování surové skutečnosti. Spousta lidí má potřebu skrývat, mají rádi tajnosti, tajemství. Myslím, že k tvrdosti, brutalitě už se tato literatura ubírat nebude.

Robbe-Grillet: Ani já jsem nikdy neměl potřebu ve svých dílech za něco bojovat, snažit se změnit pohled na erotiku, sadoma-sochismus. Jen otevřeně o těch věcech mluvit. O tom, že člověk může mít v hlavě různé představy, může si s nimi hrát a nemusí se za ně stydět.

publikovala Mladá fronta Dnes 30. 4. 2002