O divočení už mi stačí jen psát

V Praze a vůbec v České republice byl Iain Banks letos v červnu poprvé - a město ho nadchlo, i když bylo příšerné horko. Užíval si tu 20. ročník Festivalu spisovatelů Praha se svou "girlfriend", jak romanticky tituluje přítelkyni Adele Hartleyovou, ředitelku festivalu hororových filmů Dead by Dawn (Do úsvitu mrtví). Autor třiadvaceti románů přestal s drogami, ale přesto píše s takovou vervou a takovou představivostí, jako by v něčem pořád ještě "frčel".

Kateřina Kadlecová: Vaším dosud posledním románem je loňský Transition (Přechodný stav), o paralelní realitě a putování mezi světy. Co přijde letos?

Iain Banks: Už je to skoro dopsané - kniha se jmenuje Surface Detail (Detail povrchu), vyjde v říjnu a je to klasická sci-fi z prostředí Kultury (v Banksově fikčním světě je Kultura anarchistická, socialistická, utopická společnost s vyspělou technologií) se všemi obvyklými podezřelými: vesmírnými loděmi, humanoidy a divnými mimozemšťany. A napřesrok pak vydám zase jednu mainstreamovku.

A co ta symfonie, o které už rok mluvíte?

Ach ano. Velmi naivně jsem se domníval, že dokážu napsat symfonii do konce loňského roku - ovšem kupodivu jsem zjistil, že symfonie je poměrně složitá forma umění. Kdo by to byl řekl? Připadám si jako Homer Simpson, který v jednom díle z nějakého bizarního důvodu zodpovídá za celou Burnsovu elektrárnu a říká si: Sakra, jak může ta elektrárna být tak komplikovaná? Strašně mě baví komponovat, teď snad ještě víc než psát. U obojího jste na to sám, jste na sebe pes, chcete to mít perfektní. Nemyslete si ale, že jsem začal hned symfonií - už jsem složil leccos. Stejně jako psaní vyžaduje skládání trénink - čím víc to děláte, tím jste v tom lepší.

Hrajete na něco?

Vůbec na nic - jen trochu brnkám na piano. Umím třeba takový ten začátek z Měsíční sonáty. Ale to máte jako s psaním: důležité je mít ideu, cítit to. Naučit se používat word nebo ten program, ve kterém skládám, zvládne každý. Je jedno, jestli sledujete formální předpisy a používáte zaběhnuté postupy. Někdy je naopak dobré neznat pravidla - ta vám jen zužují prostor.

Vy jste se snažil pravidla neznat - a možná proto byl váš první román, veleúspěšná a kontroverzní Vosí továrna, vydán až ve vašich třiceti letech; předchozí literární výboje zůstaly v šuplíku. Od roku 1984 jste napsal třináct mainstreamových románů a jedenáct žánrových, sci-fi knih. Ty publikujete pod jménem Iain M. Banks

To M. stojí za Menzies, což je moje prostřední jméno. Ale nemyslete si, v mém procesu tvorby sci-fi a normálních románů není rozdíl. Tesaři je jedno, jestli vyrábí dveře, nebo stůl - prostě pracuje se dřevem a v obojím případě používá stejný nástroj. Liší se to pro mě snad jen v tom, že mé sci-fi romány jsou delší, takže můžu představivosti popustit víc uzdu.

V roce 2004 jste protestoval proti válce v Iráku tím, že jste Blairovi do Downing Street 10 poslal svůj roztrhaný cestovní pas, jste signatářem petic za skotskou nezávislost Opravdu vy Skoti tak nesnášíte Angličany?

Rozdíly mezi těmito dvěma zeměmi jsou obrovské. Měli bychom konečně přestat být špatnými sousedy a zkusit být dobrými přáteli - tedy separovat se. Volil jsem Skotskou národní stranu a jsem pro nezávislost. Vztahy Skotů k Angličanům jsou asi takovéhle: ať budou na světovém šampionátu v Jižní Africe hrát Angláni s kýmkoli, my Skoti budeme fandit soupeři. Proti Evropské unii ale většinou nic nemáme - po staletí nás řídí Londýn nebo Westminster, jsme na cizí nadvládu zvyklí.

A vždycky se můžete uchýlit k whisky, že ano. To jste dělal často - opravdu jste při rešerších pro svou populárně-naučnou knihu o malt whisky Raw Spirit vypil během roku osmdesát lahví?

Byli jsme na to ve skutečnosti tři - ochutnával můj táta, už rok mrtvý, moje zesnulá žena, kterou nakonec dva měsíce po našem rozvodu alkohol zabil, a já. Mimochodem, právě kvůli tomu tátovi a jeho pneumonii jsem nakonec loni nemohl přijet sem, na Festival spisovatelů, což mě vážně mrzelo No jo, vypili jsme toho vážně dost. Ale drogy jsem už přestal brát, už jsem na to starý - i když jsem pořád pro jejich legalizaci. Taky jsem se šeredně vysekal na motorce a teď se bojím jezdit, i lítat se bojím No, je mi šestapadesát, už nejsem žádný zajíček - ale jak víte, v mých knihách jsou pořád hlavními postavami často rozzuření, vzteklí mladí chlápci. Jo jo, o divočení už mi stačí jen psát.

pro časopis Reflex připravila Kateřina Kadlecová

foto © Štěpán Pech, Festival spisovatelů Praha