Michael March: Nejzajímavější spisovatelé jsou ti, kteří provokují

Zdenko Pavelka: 12. ročník Festival spisovatelů jste připsali francouzskému autorovi Jeanu Genetovi (1910-1986) a jeho varování Pozor na jednoduché myšlenky. Proč Genet a proč právě takové motto?

Michael March: Vybrali jsme si Geneta jako geniálního spisovatele a rytíře krásy a revoluce. Stejně jako Rimbaud i Genet stál na barikádách. Byl na straně Černých panterů a Palestinců, ale varoval: "Umělec musí být pokorný a skutečně umělecké dílo bude čím dál víc vycházet z pokory. Úmyslně říkám pokory, ne hlouposti. Dnes, ať ve světě buržoazie nebo v revoluci, je umělecké dílo nástrojem moci." Zvolili jsme si Geneta, abychom oživili otázku smyslu a významu revoluce. I nedávná zdejší zkušenost je přece jakoby dvojí a někteří lidé považují sametovou revoluci za sametovou sebevraždu. A zvolili jsme si Geneta také proto, abychom tentokrát uvedli na festivalu francouzskou literaturu a Alaina Robbe-Grilleta, otce nového románu. Robbe-Grillet patří k revoluční tematice a má k ní jistě co říct.

Myslíte si, že je dnes doba taková, abychom přemýšleli o revoluci? Praha, jak ta oficiální a její společenské, politické či kulturní špičky, ale i ta neoficiální, doma u televizorů, není zrovna revolučně naladěná. Spíš naopak, řekl bych.

Přece nejzajímavější spisovatelé jsou ti, kteří nejvíce provokují a kteří přicházejí s novými myšlenkami. A nové myšlenky mají revoluční charakter. To zaprvé. A zadruhé se právě teď nacházíme ve stavu ekonomické války rozpoutané tragickými událostmi v New Yorku. Považuji to za něco podobného, jako když před téměř devadesáti lety padly výstřely v Sarajevu. Od té doby se celý svět zmítá v konfliktech a my nevíme, kudy kam. Jde tu o myšlenky a revoluci chápu jako základ pro letošní diskuse.

Revoluci nebo slovo revoluce?

Obojí. Téma revoluce je pomůckou k tomu, abychom se podívali na společnost, a spisovatelé, kteří sem přijedou, jsou právě takové radikální osobnosti a dívají se na společnost z pohledu potřeby změny - a tedy svého druhu revoluce. Chceme je posadit vedle těch českých spisovatelů, pro které je výměna myšlenek vzrušujícím zážitkem. Celé se to vlastně vrací až k Hérakleitovi a jeho panta rhei - vše plyne. Všechno se mění, i myšlenky. Revoluce je určitý druh změny. Stále nám zbývá jiskřička naděje, je ukrytá v literatuře. Spisovatelé a jejich pohled na společnost je takový vrchol či zobecnění toho, jak společnost vnímá sama sebe. A Festival spisovatelů je festivalem myšlenek.

Čili naši konzervativci doma ani ve sněmovně se nemusejí bát, že když sem přijedou spisovatelé, kteří mají revoluci v různých formách v programu, že budou vyzývat ke stavění barikád a k třídnímu boji?

Měli by se třást hrůzou, že to bude jejich konec. Je důležité si připomenout, že například Hitler patřil ke konzervativcům. A Hitler také řekl, že je revolucionář proti revoluci. To je extrémní příklad, ale pravda je, že všechny vlády jsou z revolučních postojů nesvé, proto si také osobují právo stanovit definici, co to je revoluce. A spisovatelé jsou od toho, aby tyto snahy odhalovali, aby bránili jazyk před zneužíváním. Kafka například používal jakési parodie jazyka byrokracie. Každá moc si vytváří jakýsi kýčovitý jazyk, jaký ironizoval třeba Kundera. Jazyk byrokracie a politiky je užíván v takové struktuře, která jde proti lidem. A například jazyk, který se používá v České republice, je ještě hodně ovlivněn habsburskou byrokratickou strukturou. Jazyk té prastaré struktury používala i komunistická moc, pomáhal jí, aby se udržela. A naopak ta moc zase pomáhala onomu jazyku, aby se tak dlouho udržel. To Češi jistě dobře cítí a není to pro ně nic nového. Vůči takovému jazyku se přece brání - humorem, ironií. Tedy: když říkám, že budeme mluvit o revoluci, neznamená to, že bychom chtěli vyvolat nějakou novou francouzskou revoluci. Pokoušíme se zorientovat v současném stavu nehybnosti a najít cestu k něčemu novému, co by mohli lidé používat a co by jim mohlo být užitečné.

Kulturu, literaturu považujete za fenomén schopný měnit svět? Nebo alespoň inspirovat ke změně zavedených řádů?

Jistě. Bez kultury není civilizace. Představte si, že by kulturu nahradil obchod. Antropolog Clifford Geertz říká, že "lidé bez kultury by byli nepoužitelná stvoření vybavená několika málo užitečnými instinkty, zanedbatelnou hrstkou jednoduchých pocitů a žádným intelektem".

Může se stát, že literatura klame, že vyvolá falešnou představu o světě?

V literatuře nejsou falešné texty, pokud je psána pravdivě. Lautréamont věděl, že "spravedlivý může být jen ten, kdo není lidský". Jean Genet zase prohlásil, že "být pánem znamená určovat smysl slov".

Myslíte si, že spisovatel by se měl někdy vzdát svého umění ve prospěch služby veřejnosti?

Každý se musí rozhodnout sám za sebe. Osobní rozhodnutí neplatí obecně. Jedním příkladem je indická spisovatelka Arundhati Royová, která na letošní festival také přijede. Výrazně se angažuje v protestech proti stavbě komplexu přehrad v údolí Narmada, který znamená ztrátu domova pro statisíce lidí. Nejvyšší soud ji za to alespoň demonstrativně odsoudil do vězení na jeden den a zaplatila pokutu 2000 rupií (pozn. red. - asi 1500 Kč), kdyby tu pokutu nezaplatila, musela by do vězení na další tři měsíce. Royová zaplatila, protože svůj případ nechápe jako osobní spor s Nejvyšším soudem, ale jde jí o myšlenku svobody slova. A rozhodla se tu svobodu přivézt sebou do Prahy.

A co vy? Neunavilo vás už pořádání festivalu?

Strašně. (Smích) Můj vlastní život probíhá souběžně s festivalem a občas se sejdeme. Festival se sice odehrává v Praze, ale má velkou odezvu ve světě, zejména díky živému přenosu na internetu a přímému propojení s Guardianem, který je už devět let hlavním sponzorem festivalu a propaguje festival a Prahu na svých webových knižních stránkách i na titulní straně svých novin. Praha se stává jakýmsi svorníkem, z něhož se to, co se tu sejde, zase vrací do světa. A to ze mne tu únavu snímá.

Změnil vás nějak pobyt v Praze? Obohatil? Zklamal?

Znamená pro mě velkou zátěž. Ale ve mně se nic nezměnilo, mění se jen ohnisko pohledu a uvědomění souvislostí.

Že jste tu vydržel tak dlouho, znamená, že se vám tu dobře dýchá?

Praha je můj domov, žiju tady, mám tu rodinu a je mi to město tak přirozené a někdy tak nesnesitelné jako každá domácnost.

Publikovalo Právo 28. 3. 2002