Kdo byl Joseph Roth?

Michael Hofmann: Kdo byl Joseph Roth? Řekl bych, že rakouský novinář a spisovatel dvacátých a třicátých let, který pocházel z těch nejvýchodnějších končin rakousko-uherského mocnářství, dnes ukrajinské Haliče, "kde dávají lišky dobrou noc"; celý život mířil na západ a v roce 1939, těsně před vypuknutím války, v Paříži zemřel. Skvělý novinář své doby, který bydlel po hotelech, nezřízeně pil, psal a miloval ženy, sbíral nože a hodinky, žil na kufrech a zanechal po sobě třináct románů. Když zemřel, bylo mu čtyřiačtyřicet let.

Michael March: Spisovatel, který vystupoval v mnoha maskách a neustále se snažil změnit svou životní dráhu, jejíž počátek je v haličských Brodech, kde se narodil.

MH: Autor Rothova životopisu píše, že průběžně střídal nejméně tucet verzí o svém původu. Roth ovšem svého otce, který byl obchodním cestujícím, nikdy nepoznal. V době, kdy se Roth narodil, byl jeho otec zrovna na cestách, později duševně onemocněl a domů už se nikdy nevrátil. Roth o něm snil a představoval si, jaký asi mohl být, aby nějak vyplnil tento prázdný prostor ve svém životě. Prostor připomínající zahradu, do které můžete kdykoli vstoupit a zase z ní odejít. To neznamená, že lhal nebo něco tajil, on prostě viděl další možnosti.

MM: Takže ta zahrada je živá?

MH: Samozřejmě!

MM: Aby zakryl nepříjemnou pravdu o tom, že je Žid z chudé rodiny.

MH: Možná. Ve svém psaní se ke svému židovství nikde nehlásí. Nevím, jestli je to proto, že si myslel, že o tom nemusí mluvit, nebo že o tom mluvit nechtěl.

MM: Během První světové války sloužil v rakouské armádě a pak žil nějaký čas ve Vídni. Projevily se tyto okolnosti v jeho tvorbě?

MH: Podobně jako mnozí další i Roth byl přitahován na západ, ať už do Vídně nebo do Berlína. Tato města žila z práce a energie přistěhovalců. Z nich čerpala svůj tvůrčí potenciál.

MM: Ve Vídni ovšem dlouho nevydržel a brzy odjel do dál Berlína.

MH: Roth postrádal jakoukoli stálost. Ve Vídni si vybudoval postavení jako novinář a Berlín, srdce německého světa, vnímal jako prubířský kámen německého jazyka. Všude byl jen "hostem na jednu noc".

MM: Jaký byl jeho politický postoj? Říkalo se mu "rudý" Roth.

MH: Plný protikladů. Začal jako levicově orientovaný pacifista, pak vstoupil do armády. V pozdějším životě o sobě rád tvrdil, že býval důstojníkem. A vždycky měl blízko k chudým, k obyčejným lidem.

MM: Protože byl sám chudý a obyčejný.

MH: Ano, protože sám pocházel z dost pochybného prostředí. Po jisté době dospěl k poznání, že mu Západ vlastně zas tak nevyhovuje - začalo se mu stýskat po duchovních hodnotách, které si spojoval s Východem. Proto nakonec obhajoval nejrůznější pochybné berličky, jako je židovství, katolicismus, aristokracie, důstojnická kasta - vlastně se stal přesným opakem toho mladého buřiče, jímž byl ve dvacátých letech. Často si protiřečil.

MM: Roth si časem velmi oblíbil rakouského císaře a jeho zvyky. Ve svých románech oživuje ztracený svět, svět zmizelého řádu a vnitřních jistot.

MH: K tomu došel po První světové válce. Nesnášel vlastenectví. Vždycky dával přednost ideálům a institucím nadnárodním: židovství, katolicismu, Svaté říši římské - pravému opaku omezeného, etnického nacionalismu. A na této jeho víře je cosi pozoruhodně slušného a nakažlivého. Kněz a židovský hostinský; císař a geniální houslista.

MM: Jak žil v Paříži?

MH: Paříž byla jeho velkou nadějí a tragickým zklamáním. Poprvé tam přijel v roce 1925, protože se měl stát zahraničním dopisovatelem listu Frankfurter Zeitung, ale nakonec byl na toto místo jmenován někdo jiný. Roth se v Paříži usadil víceméně na vlastní pěst. Po roce 1933 se už nikdy nevrátil do Německa. Doufal, že v Paříži najde nebe, ale nakonec tu zůstal vyhnancem, kterého nikdo neznal ani neuznával.

MM: Bludný Žid.

MH: Bludný Žid připoutaný k Francii a přitahovaný ke katolicismu. Černá ovce. A přitom zpočátku prožíval úžasně silný pocit sounáležitosti, když v roce 1925 viděl, jak do Marseilles připlouvá tolik lidí z celého světa.

MM: Jako do zaslíbené země?

MH: Ano, přesně tak.

MM: Čím je Roth zajímavý pro dnešní čtenáře?

MH: Svým elegantním, reflexívním, úsporným stylem. Psal - vymýšlel si - romány, ve kterých dokonale zachytil svou dobu, jeho odcizení hrdinové jsou vlastně velmi moderní. V jeho příbězích je hluboké vnitřní pochopení moderního života. Myslím, že proto čteme jeho knihy.

MM: Roth zažil rozpad staré Evropy a nástup fašismu - viděl by v tom dnes, kdy se Evropa sjednocuje, spíš analogii nebo ironii?

MH: Mám pocit, že spíš ironii než analogii.

Londýn, červenec 2003