Josef Nesvadba: Když si vzpomenu na Marxe, musím se smát
23. července 2009 14:57
Jan Kašpar: O čem je knížka Peklo Beneš?
Josef Nesvadba: Je to politická fikce o druhém prezidentovi fantastického Československa, který se díky vynálezu Indinetu dožil současnosti.
Co je Indinet?
To vám nepovím, to bych mohl tu knížku rovnou převyprávět.
K napsání té knihy vás přivedlo to, že jste psychiatr, nebo smutek z toho, že už není Československo?
Obojí. Můj otec se považoval za Slováka, moje matka byla Češka a narodil jsem se v roce 1926, kdy Československo byla holá skutečnost. Zažil jsem Beneše jako prezidenta, zažil jsem Mnichov. Dále mě inspirovala psychiatrická praxe s úspěšnými lidmi, léčba toho, čemu se říká manažerské choroby. Třetí motiv byl aktuální. Proč se objevuje nová vlna nacionalismů? Existuje přímá souvislost mezi tíhnutím k regionalizaci a globalizací? Když si vzpomenu, jak Marx kdysi napsal - parafrázuji -, že Češi by měli nechat svých emancipačních snah, protože nejsou žádný národ a stejně jako Lužičtí Srbové, Baskové a Walesané by měli jít do háje, tak se musím smát, protože nastává pravý opak.
Proč, podle vás, tíhnou lidé k regionalizaci, proč se vzedmula nová vlna malých nacionalismů?
Protože lidé reagují na proces univerzalizace. Čím víc se příčiny trampot přesouvají od poznatelné skutečnosti k anonymní nadnárodní moci, tím víc chtějí být lidé zřejmě zajištěni nějakou svou malou jistotou. A tuhle svou jistotu podle všeho spatřují - mezi jiným - v lokálpatriotismu.
Objevuje se ve vaší knížce problém Češi versus sudetští Němci?
Samozřejmě. Můj otec se stal v roce 1946 ředitelem obchodní školy ve Varnsdorfu, takže jsem jako mladý kluk viděl, co se tam děje - Němce s bílými páskami na rukávě, před kterými si Češi odplivují. Jako čerstvý doktor jsem se dostal do Teplic, když tam v roce 1950 pracovalo ještě pár německých lékařů. Problém odsunu mě zajímá celý život do té míry, že jsem se s mnoha lidmi, kteří byli odsud vyhnáni, skamarádil. S Ursulou Haasovou, s Barbarou Königovou, s Peterem Becherem. Celý život jsem se také - ne snadno - seznamoval se zdroji českého nacionalismu. Významným autorem tohoto tématu je oxfordský profesor Zbyněk Zeman, který se nedávno do Čech z emigrace vrátil. Také britský historik Edward Crankshow napsal už před lety tlustou knihu o rozpadu habsburské monarchie a rozhodně nebyl k takzvaným "českým ambicím" shovívavý. Mám těch knih doma dvacet kilo.
Vaše knížka vznikla jako reakce na novou vlnu sudetského třeštění?
Vůbec ne. Já ji psal pět let. Před dvěma lety jsem byl pozván do Lipska na zakládající sněm tamních fanoušků sci-fi literatury, a protože umím dobře německy, přeložil jsem si pár stránek téhle knížky do němčiny a přečetl jim je, ale oni tomu vůbec nerozuměli. Dostával jsem otázky typu: A kdo to ten Beneš byl? Nějaký partyzán? Přitom se ukázalo, že nejméně čtvrtina z přítomných účastníků je ze sudetoněmeckých rodin, ale i pro ně to bylo vyčpělé a zapšklé téma. Nikdy by mě nenapadlo, že uběhnou dva roky a z "nějakého partyzána" se opět vyklube generální viník všeho sudetoněmecko-českého napětí. To téma teď v Německu přitom opravdu aktuální je. Zřejmě tam bude nějaká živná půda - asi předvolební -, která tenhle sudetský "politický humor" nechává kvasit. Včera jsem poslouchal na německém rádiu hodinovou diskusi na dané téma - byl tam i náš Jiří Gruša - a jeden debatér dokonce srovnával vztahy mezi Čechy a sudetskými Němci tak, že si pomohl paralelou Rwandy a vztahy mezi Hooty a Tutsii. V dramatu Češi versus Sudeťáci bylo ovšem - teď cituji - "prolito víc inkoustu než krve". Přitom nás geografického sousedství nic nezbaví. Palackého "stýkání a potýkání s Němci" je naším údělem. Mám v tom osobní zkušenost: Když jsem se ve zmíněné teplické nemocnici jednou napil s kolegou, který se jmenoval Řečický, ale neuměl česky ani slovo a celou dobu zdůrazňoval svůj antifašismus, řekl náhle: "A víš, že mě koncem války nabídli ředitelování Sanopsu?" Tam, jak každý Čech věděl, se léčili esesáci. Stejně tak po létech při "čtení" v Mahrburgu mě můj hostitel objímal jako krajana a vykládal o hrůzách a vraždění na ústeckém mostě po válce. Zachránil se tehdy, doplaval do utečeneckého tábora a nechal si vyšetřit poraněnou páteř. "Je to dobrý, ledviny ti nekrvácejí, z tebe bude ještě statečný hitlerjunge," řekl německý lékař. Jsou to detaily, na které jsme vzájemně alergičtí a které překoná jen čas.
Co si myslíte o současné situaci jako autor sci-fi?
Podle mě jsou dvě interpretace. Repríza mnichovského konfliktu na vyšší úrovni, která by ale dřív či později vyvolala obdobu mnichovského pokračování. Nebo jde o folklórní reakci na proces globalizace. V tom případě můžeme čekat také nacionalismus moravský, valašský a chodský, ovšem i braniborský a bavorský. Určující ale bude něco jiného. Ve světě se bojuje o dosud volné zdroje nafty ve střední Asii a z toho hlediska nejsou naše konflikty tak důležité, takže sci-fi řešením by byl vynález výbušného motoru na vodu. Tím okamžikem by se všechny karty rozdaly jinak.
publikoval deník Právo 1. 6. 2002