Hubení

Nechuť, jakou William Burroughs pociťuje k politice a jeho opovržení politiky jsou dobře známé. Domníval se, že konflikty se zviditelní až tehdy, když se choroba stala neoperovatelnou. Reagovat na jejich vnějškové znaky bylo jako chovat se jako býk v ohradě, útočit na špatný cíl. Političtí desperádové, kteří se v té době objevovali na titulních stránkách novin - v Německu to byla RAF, Rote Armee Fraktion, a v Itálie Rudé brigády, Brigadi Rossi - se chovali přesně tak: napadali kus rudého hadru západních demokracií a doufali, že odkryjí jejich fašistickou podobu. Bylo to poslední tažení  třídního boje, samozvané marxistické avantgardy, jež sáhla po násilí a vzala politiku do vlastních rukou. Jejich nelítostná strategie spočívající v únosech, střelbě do kolen a vraždách vyvolala v řadách evropské levice hlubokou sebeanalýzu, ale mladí newyorští umělci, s nimiž jsem se v té době stýkal, měli sklony si terorismus z bezpečného odstupu idealisovat a směšovali punkovou antiestetiku s okázalým násilím.  

Zapálili jsme si jointa a Burroughs si dal pořádného práska, s očima napůl zavřenýma, jako kočka. Prošel kolem anděl.

Nemáte pocit, že určitou formu teroristických akcí lze ospravedlnit?

Některé z těch skupin mají docela logiku. Teroristé, jako jsou irská IRA nebo Palestinci, mají logiku. Jejich motivace jsou jasné, cíle konkrétní. Snadno si dokáží představit, čeho chtějí dosáhnout. Pak je zde ještě jeden terorismus - mezinárodní. Ten mi přijde jako jistá intelektuální choroba. Tihle lidé zřejmě nemají ani trochu páru o životě, za který bojují. O každodenním životě. V jejich motivaci není nic přímého. Jde o nějakou náboženskou víru nebo mysticismus? Mystici aspoň věřili v jiný svět, měli co získat. To tihle teroristé nemají. Nechápu, proč to dělají.

Ideologie dokáží být velice mocné, zvláště když selžou.

Dnes žijeme v situaci, kdy dochází k maximální proměně a flexibilita je životní nutností. Jsou však lidé, kteří nedokáží být přizpůsobiví. Fundamentalisté, komunisté jsou ostatním lidem nebezpeční, představují nebezpečí pro celý druh. Jejich celková orientace je biologicky nezdravá a chybná.

Když pomineme motivace, věříte tomu, že mají teroristické strategie nějakou naději na úspěch?

Pokud chtějí být teroristy, tak ať jimi jsou. Naskýtá se ale jedna otázka - tou jsou jaderné a biologické zbraně.

Chcete říct, že by se neměli před ničím zastavit?

Nevím, jestli tak učiní. Nic mi do toho není. Přesto mi vrtá hlavou, proč to neudělají. Starou atomovou bombu si dnes může sestrojit každý. Je to velice snadné, vyžaduje to středoškolské znalosti fyziky a údajně 200 000 dolarů. Tím, čemu se říká nukleární zbraň malého dosahu, lze zničit oblast sahající v New Yorku od Times Square až ke konci Central Parku. K detailnímu naplánování vyhubení všech obyvatel postačují dva lidé. Nikdo by nepoznal, kdo to odpálil. Bylo by na místě spustit pohotovostní plány. Nevěřím, že všechny tyhle projekty byly připraveny jen tak. Naši dva muži by se mohli snadno uchránit před radiací a vyčkat, až lidé dokončí vzájemné zabíjení. Pak by mohli vyjít ze svého úkrytu.

Dovedete si představit, že by k tomu došlo?

Stát se může cokoliv.

Jak dlouho myslíte, že tato planeta vydrží?

Nějaký vědec jí nedal víc než čtyřicet let. Tím nemyslím planetu, ale lidi, kteří na ní žijí.

Čtyřicet let? To byl možná optimista.

Existence každého živočišného druhu má svůj průběh, tak to prostě je. Velice často je tomu tak, že jim výhoda, již měli na začátku, přinese definitivní zkázu. Dinosauři byli nakonec tak velcí, že nedokázali sehnat dostatek potravy. V jednu dobu žilo velké množství druhů, které byly napůl plazi a napůl savci. Nebyli velcí, asi jako vlk, s plazími zuby. Nevím, proč nepřežili. Některé z nich byly docela uzpůsobené k životu.

Byli jsme přesvědčeni, že můžeme přežít díky naší inteligenci a technice. Možná ale právě to nás zničí.

Inteligence je stejně jako technika pouze nástrojem. Sama o sobě je naprosto statická - dokud ji někdo nepostrčí. Každý podnět přichází z těla do emoční části mozku, ten pak vydává příkaz přednímu mozku. Například kočka se probudí a je vzteklá, tak to je zadní mozek. Zpráva je předána přednímu mozku a kočka začne hledat potravu. Obvykle tam, kde ji nacházela předtím. To je základ toho nejjednoduššího uvažování zvířat: tam, kde bylo jídlo dřív, bude i teď. Jako Hollywood, to, co vydělalo prachy, je bude vydělávat dál. Přední mozek neudělá nic, dokud mu to není řečeno - přesně jako počítač. Inteligence neexistuje ve vzduchoprázdnu. Existuje pouze ve vztahu k nějakému cíli.

Jako bychom pro něj ztráceli smysl.

Jediným cílem je pro mě dostat se do vesmíru, ale ne tak, jako to dělají dnes, v akvalungu.

Slyšel jsem, že byste byl ochoten vydat se na Měsíc.

Byl bych ochoten vyrazit kamkoliv. Pokud by mě chtěly létající talíře odnést pryč ze sluneční soustavy, bez váhání hned nastoupím.

I s vyhlídkou, že se nikdy nevrátíte?

Samozřejmě, zvláště v tom případě. Kdo by stál o návrat?

Nejspíš tam ale není žádná forma života.

Kdo vám to nakukal?

Doposud jsme nebyli příliš úspěšní v odhalení nějakých stop po jiné formě života.

Proč bychom je měli odhalit? Zvláště pokud nechtějí, abychom nějaké našli. Není nic snazšího než tomu zabránit. Máme na mysli život, jaký známe - ten má ale konkrétní omezení, teplotu a to vše ostatní. To se samozřejmě nemusí platit pro nějakou jinou formu života.

Spoléháme na „rovnováhu strachu“, abychom vyloučili jaderný holocaust. Je tato strategie stále účinná?

Jedním z pravidel válečnictví je, že lidé budou vždy vyvíjet takhle účinné zbraně. Dostanou se do bodu, kdy by to ukončilo veškerou hru - pokud tomu budeme říkat hra, hra na válku. V podstatě totiž existuje pouze jedna hra, a tou je válka. Všechny hry jsou svou povahou nepřátelské, zahrnují totiž vítěze a poražené. Pokud někdo dosáhne toho, oč se údajně snaží - o naprosté vítězství -, hru ukončí.

Nemáte pocit, že konfrontace mezi dvěma systémy, kapitalistickým a socialistickým, má co dělat s celosvětovým vyčerpáváním přírodních zdrojů?

Tahle slova již pro mě nemají absolutně žádný význam. Pokud jde o základní potřeby, které musí tyto systémy uspokojovat, není mezi nimi žádný rozdíl. Předpokládejme, že by se zítra komunisté zmocnili Ameriky, nebo dokonce že by uspěli teroristé. Museli by dělat to samé, co se dělá dnes. Mluvím o problémech s rozdělováním potravy, s požáry, policií, hygienou, zkrátka všechny ty služby, na nichž jsou obyvatelé měst zcela závislí. Pokud by byly přerušeny, přes noc tu budete mít milióny hladovějících lidí.

Takže budoucnost máme za sebou. Opět se vytvoří kmeny, vojenští diktátoři si budou činit nároky na moc. Ze světa se stane jeden velký bejrútský slam.

I to se může stát, dost o tom ale pochybuji. Historie je reversibilní, v tom smyslu, že přestala existovat. Nikdo o tom ještě nejspíš neví. Vážně ještě nemají jasno v tom, jak blízko jsou vyčerpání zásob nafty. Alternativní řešení nevyvíjejí dostatečně rychle. Pracují na autech na elektrický pohon, ale ne moc intensivně. Bez energie si můžeme být naprosto jisti, že se celý tenhle komunikační systém zhroutí.

Byla by to velká ztráta?

Ne nutně. Všechnu tuhle komunikaci nepotřebujeme. Je to velice sporný užitek.

Komunikace dokáže, že vše vypadá identicky.

Ano, to umí. A čím rychleji se někam dostanete, tím méně smyslu má tam jet.

Mezi tímto glajchšaltujícím procesem, který maže všechny rozdíly, vymýcením veškerých kulturních rozdílů, a skutečností, že všude vznikají různé sekty a roste fundamentalismus, je jasný vztah. Potřeba nových forem identifikace - ve skutečnosti jsou pěkně staré - se zdá být velmi naléhavá.

Představte si, že patříte k určitému kmenu - víte přesně, co od ostatních lidí očekávat. Cítíte, že vás podpoří, což je mimochodem velice důležité. Lidé, kteří žijí ve velkém městě, tento pocit zcela ztrácejí. Nemají jej a chybí jim.

Někteří ho mají.

Není to jen psychická potřeba, ale také fysická. Ten druh ochrany, jaký nabízeli Tongové. Pokud člověk patřil k této tajné společnosti, podporovali jej, když byl bez práce; když neměl střechu nad hlavou, našli mu nějaké bydlení. O všechny potřeby se mu postarala tajná organisace Tongů. To je neskutečně účinný systém. Kdyby mohli, většina lidí by po něm sáhla. Už ale neexistuje. Tento systém, organisace Tong, se hroutí. Mafiánům to ještě funguje, ale ti jsou velice vybíraví, podobně jako CIA nebo teroristé. Pustí si mezi sebe jenom hodně málo lidí.

Nepociťoval jste někdy potřebu někam patřit? Nechtěl jste se nikdy stát mafiosem?

Ne. Tohle jsou zastaralá pojetí. Uvědomuji si jejich cenu, musí to však být na jiném základě, v současném jazyce. Mafioso, ten patří někam do středověku.

A není to právě ono pojetí, k němuž bychom se mohli vrátit? Koneckonců mafie byla jistou formou ochrany chudých před bohatými a mocnými.

Každému živočišnému druhu ubíhá čas. Je ho jenom určité množství, a když vyprší, je s ním konec. Pokoušíme se uvést do chodu něco, co už nefunguje. Je to jako vyprávět stále dokola ten samý vtip.

(rozhovor Sylvère Lotringer, New York, 1981)

přeložil Josef Rauvolf