Heideggera jsem nikdy pořádně nepochopil

Michael March:  Victor Klemperer řekl: „Co je tradice? Na počátku všeho jsem já.“ Co se stalo špatně a kde to začalo?

Irvine Welsh: Kdybych byl křesťan, hledal bych v ráji, já ale nemám dojem, že je něco špatně. Nesouhlasím s atmosférou současného západního pesimismu. Věci se zlepšují. Ale možná je to jen můj názor. Koho také dnes zajímá tradice?

MM:  Podle Roberta Callasa „přítomnosti předchází ztráta. Každý obraz se řídí tímto pravidlem“. Co takhle ztráta vlasů?

IW: Když jich ztratíte pár, je to jedno, když vypadají všechny, je to opravdové požehnání.

MM: Pro Hannah Arendtovou „milosrdenství trvá na nerovnosti“. Cítíte se na tento úkol?

IW: Ovšemže, milosrdně.

MM: Martin Heidegger řekl: „Světlo veřejného mínění všechno jen zatemňuje“. Potvrzuje to onu „nesnesitelnou lehkost bytí“?

IW: Heideggera jsem nikdy pořádně nepochopil, asi bych to tady neměl říkat. Někdy mi připadá, že světlo veřejného mínění osvětluje to, co by raději mělo zůstat skryto.

MM: Co je to jazyk lásky a jak vypadá?

IW: Láska má svoje prazvláštní cestičky. To má tu výhodu, každý si vytvoří svůj vlastní soukromý jazyk. Naštěstí tento jazyk nejde zveřejňovat.

MM: Když Friedrich Schiller surfoval u ostrova Lesbos, poznamenal, že „člověk se tvoří jako úlomek“. Zvápenatěl mu rozum?

IW: Takovéhle hlouposti člověka napadají při surfování kolem řeckých ostrovů, nemělo by se to ale považovat za známku duševní lability.

MM:  Způsobuje-li válka úpadek dobrých restaurací, pak „neutralita je svým způsobem božská“. Jsme to, co jíme?

IW: Bezpochyby. Čím jsem starší, tím víc se přikláním k názoru, že jsme jenom součtem toho, čím se živíme a čím se obklopujeme.

MM: Jsme „odsouzeni doufat“?

IW: Doufám, že ano. Cokoli jiného mi připadá nepřijatelné.

MM: Je „moc leprou světa“?

IW: Je. Všechno dobré a čestné může být zničeno, zfalšováno a pokřiveno v honbě za mocí. Každý slušný počin může skončit tyranií a násilím, jestliže to mocným dovolíme.

MM: Zůstává „nevědomost naším jediným útočištěm“?

IW: Málokdy je to skutečné útočiště, a i když tak často vypadá, pak jen proto, že věc posuzujeme z hlediska nevědomosti.

MM: Proč vaše dílo v  Rakousku neznají?

IW: O tom jsem neslyšel. Mohu soudit jen podle svých honorářů z Německa a ty jsou v současné době velmi utěšené. Rakousko se nepočítá odděleně a já jsem vždycky předpokládal, že Rakušané v nich mají řádný podíl. Jestliže to tak není, možná festival tu smutnou věc pomůže napravit.

MM:  Povězte nám něco o svém novém románu.

IW: Bože, ne. Nechci o něm mluvit. Jsem ve stavu, kdy si přeji, aby z mého života zmizel, abych mohl dělat něco jiného. Nevyznám se v něm. Myslím, že je o identitě, ale možná se mýlím.

MM: Proč si spolu takhle povídáme?

IW: Prostě si povídáme.

přeložila Zuzana Mayerová