E. L. Doctorow v rozhovoru s Michaelem Marchem

(New York, 1997)

Zní tu tažná síla věčného návratu a nápor a napětí velkého národa,proťaté poznáním zničujícího času a Hérakleitovy moudrosti, že „lidstvínemá pevného cíle, leč božství ano“. A dál je tu jemný, skrytý záchvěvHollywoodu a my se stáváme smutečními hosty na Lincolnově pohřbu, jehožfurgon je tažen ulicemi New Yorku: americký magický realismus, dokterého patří trocha cukru.

Doctorow se narodil roku 1931 v New Yorku. Napsal knihy VÍTEJTE DOTĚŽKÝCH DOB, KNIHA DANIEL, RAGTIME, JEZERO POTÁPLIC, ŽIVOTY BÁSNÍKŮ,BILLY BATHGATE, BÁSNÍCI A PREZIDENTI a VODÁRNA. Obdržel Národní cenuliterární kritiky, Národní knižní cenu a řád Williama Deana Howella,udílený Americkou akademií pro vědy a umění. „Máme-li proměnit vědomísebe samých, musíme se možná vrátit do dětství, do minulosti a dohlubin snů a začít znovu.“

Domlouvali jsme se faxem přes hluboké modré moře. Z dvaceti otázek byly zodpovězeny tři:

   1. Z čeho se rodí vaše romány?
   2. V BÁSNÍCÍCH A PREZIDENTECH vás upoutala Ústava Spojených států. Je tento dokument skutečným vzorem, jak jednat?
   3. Může být básník prezidentem?

1. Mé romány vznikají ze soukromých vzruchů v mé mysli, z obrazů,hudebních motivů, zaslechnutých poznámek, myšlenek na nápravu...

JEZERO POTÁPLIC pochází ze zážitku, kdy jsem projíždělArondirackými horami na severu státu New York a minul na silniciukazatel s těmi dvěma slovy - Loon Lake (Jezero potáplic). Potáplice jeseveroamerický pták, velký černo-bílý jezerní pták. který se živírybami; je to velmi starý druh, má červené oči, pravěký zobák a vydáváněkolik zvláštních zvuků. Kdo nékterý z nich v noci zaslechne, nikdy nato nezapomene. Nejsem si jist, jestli takovýhle pták žije v Evropě.(Nejsem si jist, jestli v Evropě vůbec žijí nějací ptáci.)

RAGTIME se zrodil z toho, že jsem poslouchal klavírní ragtimy Scotta Joplína a zíral přitom na stěnu své pracovny.

KNIHA DANIEL byla inspirována fotografií elektrického křesla zvěznice Sing Sing. Náhodou jsem tento snímek uviděl v roce 1968, kdyprotiválečná a protikulturní hnutí mladých dosahovala ve Spojenýchstátech svého vrcholu.

BILLY BATHGATE se rozvinul z představy mužů ve smokinzích, kteří stojí v noci na palubě remorkéru. Zajímalo mne, co tam dělají.

A tak dál... Všechny mé knihy jsou dedukční úkony z těchto mimovolných obrazů či soukromých vzruchů mysli.

2. Všechno, co je napsané, má hlas. Hlas americké ústavy jesamozřejmě legalistický. Přebírá právní dikci imperiální Británie,kterou nahradil. Avšak je to hlas bytostněji bližší Písmu. Jefuturistický. Osobuje si právo udávat bezmezně zákon, nyní a jednouprovždy. Je to hlas z výšin, prorocký hlas nezávislé autority. Nařizujetak jako Bůh, avšak ve jménu lidu. Nařizující hlas ústavy je blízkýPísmu, avšak vyhlášením této autority veřejné dohody vystupuje jakosvaté písmo sekulárního humanismu. V tom je jeho duch, to proto tentokus papíru dokázal vnést strukturu do tohoto nepořádného národa. SListinou práv a dodatky o zrušení otroctví představuje náš vlastní,původní svatý text a tak jako všechny svaté texty je základem komentářůa výkladů, přerůstající v dodatečný právní útvar, který ústavuobklopuje, tak jak Tóra zrodila svůj Talmud, Korán svůj hadit a Novýzákon své apoštolské nauky. Cílem našich snah - ne vždy zdárných - jedostát naší ústavě. Zatím se nám to nepodařilo. Avšak je to věc našehosvědomí, přežívající snad i v duších našich nejhorších demagogů anejnesnášenlivějších duchovních.

3. Žádný americký básník se nikdy nepřiblížil k tomu, stát seprezidentem. Nejvyšší pozice je u nás celní inspektor - tím byl HermanMelville a jeden čas i Nathaniel Hawthorne. Spisovatelé ve Spojenýchstátech nejsou vážnými kandidáty na úřad. Naše vyjadřování, náš způsobdorozumění je příliš spletitý, osobní, nepředvídatelný. Máme imaginaci.U amerických politiků se nepředpokládá imaginace, nechce se od nich,aby užívali slov projasňujícím způsobem. V padesátých letech vyhrálDwight Eisenhower, který jen stěží sestavil mluvnicky správnou větu,naprosto jasně nad Adlaiem Stevensonem, jehož mluvená angličtina znělajak hudba. Američani si zvolí člověka, který hovoří v klišé a lžejednoduchým, prostým jazykem.

Čechové mají štěstí, že mají Václava Havla, a ten má jakožto básník,dramatik, esejista i politický myslitel štěstí, že má Čechy. Meziživotní drahou Václava Havla a amerických politiků jsem si povšimlzásadního rozdílu: k jeho uvěznění došlo před nástupem do úřadu. V mézemi politikové napřed převezmou funkci a pak jdou do vězení.

© Michael March. Přeložil Martin Pokorný.
Na kulturu - Reklamní příloha Literárních novin – 25. června 1997