Wole Soyinka: Nobelova cena 1986

Wole Soyinka se narodil roku 1934 v Nigérii, píše anglicky a je znám většinou jako dramatik, jeho mnohostranná literární tvorba však zahrnuje také významné básnické sbírky a romány, zajímavou autobiografii a značné množství esejů a článků. Aktivně se věnoval a stále věnuje divadlu a svoje hry uvedl v Nigerii i v Anglii. Sám v nich také vystupoval jako herec a zapojil se i do diskusí o divadle a přístupu společnosti k divadlu. Během občanské války v Nigérii v polovině šedesátých let se postavil na stranu boje za svobodu proti násilí a teroru. Podle tehdejších brutálních a nezákonných předpisů byl v roce 1967 uvězněn a propuštěn až o dva roky později - zkušenost, která drasticky poznamenala jeho literární dílo a náhled na život.

Soyinka popisuje svoje dětství v africké vesnici, kde byl jeho otec učitelem a matka sociální pracovnicí - oba praktikující křesťané. Generace jeho prarodičů však patřili k šamanům a lidem neochvějně věřícím na démony, magii a rituály, které neměly s křesťanstvím nic společného. Je to svět, kde jsou stromoví skřítkové, duchové, kouzelníci a primitivní africké tradice živou realitou. Kromě nich se setkáváme tváří v tvář s mnohem složitějším světem mýtů, který sahá hluboko do minulosti africké kultury předávané ústním podáním. Jsou to právě tyto vzpomínky na dětství, které tvoří pozadí Soyinkova literárního díla - intenzivně prožité těsné spojení s bohatým a složitým africkým dědictvím.

Soyinka debutoval jako dramatik. Bylo pro něj přirozené, že se uchýlil k divadelní umělecké formě, úzce spojené s africkým prostředím a s africkou mimickou a jazykovou tvořivostí. Jeho hry často dovedně využívají divadelní postupy společně s prvky vycházejícími z hloubi africké kultury - s tanci a rituály, maskami a pantomimou, rytmy i hudbou, deklamacemi, divadlem uvnitř divadla, atd. Jeho prví dramatická díla jsou lehčí a hravější než jeho pozdější tvorba - žerty, ironické a satirické scény, obrazy z každodenního života s výmluvnými a vtipnými dialogy, často pojímají život v groteskním a tragikomickém duchu. Mezi těmito prvními hrami stojí za zmínku Tanec lesa - jakási africká podoba Snu noci svatojánské, s dryádami, duchy, zjeveními, bohy a polobohy. Je o tvořivosti a obětování, jednou z postav je bůh Ogun. Ogun je prométeovská postava, bůh železa a řemesel, ale také bůh války a boje, postava dvojí tváře, spojující v sobě tvoření i zkázu. K postavě boha Oguna se Soyinka později často vracel.

Soyinkova dramata jsou hluboce zakořeněná v africkém světě a kultuře. Wole Soyinka je ale i vzdělaným, neřku-li učeným spisovatelem a dramatikem. Je obeznámen se západní literaturou, od řeckých tragedií až k Brechtovi a Beckettovi. Mimo žánr dramatu je sečtělý i ve velké evropské literatuře, v jeho románech zanechali stopu spisovatelé jako například James Joyce. Soyinka je autor píšící s velkým rozmyslem a zejména jeho romány a básně bývají až avantgardně sofistikované.

Od doby války a po letech strávených ve vězení nabývala jeho tvorba tragičtější podobu. Psychologické, morální a sociální konflikty se jeví jako stále složitější a hrozivější. Účet dobra a zla, tvořivých a ničivých sil, se stává čím dál obtížněji porovnatelný. Jeho dramata získávají na dvojznačnosti - v podobě alegorie nebo satiry autor používá morální, společenské a politické problémy k myticko dramatickým výtvorům. Dialog je zestručněný, postavy expresivnější, často přehnaně až ke karikatuře, zápletky vyžadují dramatické rozuzlení. Tato dramata nejsou o nic méně vitální než Soyinkova předchozí tvorba - naopak: očividně žijí humorem a satirou, prvky grotesknosti a komedie i mytické bájnosti. Způsob, jakým Soyinka využívá materiál mytický - africký, a materiál svého literárního vzdělání - evropský, je zcela ojedinělý. Sám říká, že používá mýty jako "estetickou živnou půdu" pro svoje psaní. Nejedná se o pouhou folkloristickou reprodukci, jakýsi druh exoticismu, ale o nezávislou spolupráci. Mýty, tradice a rituály se stávají potravou pro jeho psaní, nikoli jen pouhým maškarním kostýmem. Svoje široké čtenářské a literární povědomí nazývá "selektivním eklekticismem" - čili účelnou a svobodnou volbou. Z pozdějších dramat si zvláštní zmínku zaslouží Smrt a královský koňař - ryzí a dramaticky přesvědčivé dílo plné myšlenek a významů, poezie, satiry, zvratů, krutosti a chtíče. Náplní dramatu je konflikt mezi západní morálkou a konvencemi na straně jedné a africkou kulturou a tradicí na straně druhé. Téma se otáčí kolem rituální a kultovní lidské oběti. Toto drama proniká tak hluboko do podstaty lidskosti a nadlidskosti, že nemůže být redukováno na pouhou lekci o konfliktu mezi civilizacemi. Sám Soyinka je označuje za metafyzické a náboženské drama osudu. Jde o úděl lidské identity a bytí, mytického spojení života a smrti a budoucnosti nenarozených.

K Soyinkovým nedramatickým pracem patří autobiograficky inspirované záznamy Ten muž zemřel z jeho pobytu ve vězení a román Tlumočníci z nigerijských intelektuálních kruhů. Román Sezóna nekulturnosti je alegorií mýtu o Orfeovi a Eurydice, poněkud složitý symbolicko expresionistický příběh s pozadím nemilosrdného sociálního útlaku a politické korupce. Mezi básněmi vynikají sbírky na motivy jeho pobytu ve vězení, některé napsané přímo ve vězení jako určité duchovní cvičení, které mělo autorovi pomoci důstojně přežít. Obrazy v těchto básních jsou sevřené a těžko proniknutelné, někdy však plné lakonického a asketického soustřední. Přestože nějakou dobu trvá, než se s nimi člověk důvěrně seznámí, dokáží zvláštním způsobem osvětlit svůj vznik a roli v drsném a obtížném období básníkova života - dojemné svědectví o odvaze a umělecké síle.

Jak jsem již zdůraznil, nejdůležitějším Soyinkovým přínosem jsou jeho dramata. Samozřejmě byla napsána pro uvádění na jevišti s tancem, hudbou maskami a posunky jako základními složkami. Přesto je lze číst jako důležité a fascinující literární texty autorovy bohaté zkušenosti a imaginace - s kořeny v dvojí kultuře s bohatstvím živých a umělecky inspirujících tradic.

Vážený pane Soyinko,

ve své mnohostranné práci jste dokázal spojit bohaté dědictví vaší vlasti, prastaré mýty a tradice s literárním odkazem a tradicí evropské kultury. Třetí a nejdůležitější složka vašeho díla je vaše ryzí a vzácná umělecká tvořivost, mistrovství jazyka a vaše účast coby dramatika, spisovatele a básníka na problémech hlubokého významu pro člověka z doby současné i dávné. Mám tu čest vám gratulovat jménem Švédské Akademie a požádat vás, abyste z rukou jeho Veličenstva Švédského krále přijal letošní Nobelovu cenu za literaturu.

Gars Gyllensten, 1986
Překlad: Zuzana Mayerová