Vždyť svět vypadá bez války daleko lépe

U příležitosti spisovatelova autorského čtení vydal Odeon pro návštěvníky festivalu knižní ukázku z díla. Nato vyšel román v knižní podobě. Doctorowův citát z románu „jazyk je pokračování války jinými prostředky“, dnes již okřídlená slova se také stala mottem festivalových diskusí. Stejně tak jako ve Spojených státech, kde dílo získalo obrovskou čtenářskou odezvu a zároveň mnoho literárních cen si dnes již slavný román získal vřelý ohlas i v českém vydání v překladu Veroniky Volhejnové. Mnoho recenzí na román nevyšlo, ale možná stačí ta dobrá, kterou pro portál iliteratura napsal Milan Valden. Doctorowův velký válečný román oslovil i studenta Karlovy univerzity Jana Januše. Jeho zamyšlení zveřejňujeme.

„Tahle mizerná válka zničila nejen jejich zemi, ale také veškeré iluze o lidské sebeúctě. Jaká slaboučká, pošetilá přetvářka je rodina, kultura, místo v historii, když to všechno se dá snadno zhanobit! A za tím vším stojí Bůh. Tohle vykonal Bůh. Unie byla jen jeho nástroj.“ Máme-li se zamyslet nad zatím poslední knihou E. L. Doctorowa Pochod k moři, není příhodnějšího východiska než tohoto citátu. Vždyť čím jiným je Pochod k moři než protiválečným románem, který ukazuje bezútěšnost, zbytečnost a marnivost války jako takové. Doctorow na každém řádku konstatuje, že válka, ať již vedená za sebelepším účelem, zůstává pouze nekonečným zmarem, v jehož jménu se vraždí, znásilňuje, rabuje a vypaluje…

Děj knihy i všechny postavy jsou Doctorowovi jen mistrně využitým prostředkem, cestou k výše zmíněnému závěru. Pochod k moři sice popisuje dobyvačnou cestu generála W. T. Shermana Georgií a Jižní a Severní Karolínou v polovině šedesátých let 19. století (a to i se zajímavými historickými detaily), čtenář se však nemůže zbavit dojmu, že celý tento příběh má jen ilustrovat americkou občanskou válku jako celek -  a ta zase jen válku obecně. Jejím společným znamením - signem, který ji určuje - je odosobnění smrti. Válka Severu proti Jihu, občanská válka, kde proti sobě stáli příslušníci stejného národa, měla ta následek přes 600 tisíc obětí.

Doctorow, jenž je přeborníkem v použití retroficiton, vždy nachází ty správné argumenty. Přichází i se zajímavými metaforami: „Představte si veliké článkované tělo, které se pohybuje stahováním a roztahováním, rychlostí dvaceti, pětadvaceti kilometrů za den, tvora třicet kilometrů dlouhého. Jeho trup je válcovitý a vystrkuje chapadla na silnice a mosty, po nichž postupuje. Jako tykadla vysílá kolem své muže na koních. Požírá všechno, co mu leží v cestě. Je to obrovský organismus, tahle armáda, obrovský organismus s malým mozkem.“ Také okruh postav zvolil Doctorow přesně. Jednotlivci od války očekávají rozdílné věci, jinak ji prožívají a vnímají a dobře tak ilustrují různorodé názory ve všech vrstvách společnosti.

Přesto (anebo právě proto?) končí Pochod k moři nadějně. I čtenář, vtažený do děje spisovatelovým mistrným stylem a skvěle zvládnutou vyprávěcí technikou, má chuť spolu s vojáky začít slavit konce války. Není divu, vždyť svět vypadá bez války opravdu daleko lépe …

V českém překladu Veroniky Volhejnové vydala knihu Euromedia Group k.s. – Odeon v Praze roku 2007.

Jan Januš
foto © Martin Mařák