Šílenství jménem incest

„Stávám se tím nejlepším a zároveň nejhorším kritikem ze všech autorů, které znám,“ řekl Paul Auster ještě před vydáním svého čtrnáctého románu Muž ve tmě (Prostor, 2009). Jeho patnáctá kniha by se vlastně mohla jmenovat stejně. Nakonec jí ale dal jméno Neviditelný (v originále Invisible, 2009).

V Muži ve tmě je Auster podobným tmářem jako jeho hlavní hrdina - sklíčený literární kritik August Brill – který za svůj život napsal přes patnáct set kritik. Když mu zkrachovaly velké plány na napsání románu, začal mít vize o americké občanské válce a uchýlil se do tmy. Někdo v ní zmizel a na cestě zpět do minulosti Brilla, jež měl válku na svědomí, zabil. Dalo by se říct: Kill Brill. Nebo spíš zabijte kritikovy vražedné fantazie, vycházející z Austerovy křehkosti a vřelého vztahu k lidem.

Tato zkušenost nenechává – v osmdesátých letech rozmazlovaného spisovatele – chladným.

Neříkejte, že jsme nebyli varováni. My, dogmatičtí kritici, kteří sledují Austerovy knihy už od poloviny sedmdesátých let, kdy se tomuto literárnímu vědci z východního pobřeží dařilo v Paříži, po boku Barthese, Derridy a Becketta. Od té doby práce v skriptoriu neutichla. Skoro ve všech Austerových knihách stojí uvnitř autorem stvořeného světa ještě další vymyšlený svět. Podřizují se tomu i jeho literární postavy. Mají tajemné rysy, rozpolcené povahy a jsou plní romantiky.

Román Neviditelný je jak rozporuplný, tak vzrušující a učený. Kniha stojí na rozmezí nejasné dramaturgie a metafyzických hádanek, vyzbrojených poetikou a pro Austerovy texty typickým tajnůstkářstvím.

Jako první zmiňme sexuální scény. Svědectví o extatickém sexu mezi hlavním vypravěčem Adamem a jeho milovanou Gwyn se nečte s potěšením. Vyjde totiž najevo, že ke slastnému spojení těl došlo mezi sourozenci. To šílenství se jmenuje incest. Člověk i tak čte o onom zakázaném přestupku s potěšením. Člověk zde znovuobjevuje, proč se Adam jmenuje Adam a věští, že nakonec je bláznem z ráje.

Student literatury Adam potká v New Yorku profesora mezinárodních vztahů Rudolfa Borna. Záhadného člověka, který mu už u první večeře nabídne svou lásku Margot. K tomu přidává tlustý šek, díky němuž může Adam realizovat svůj sen o literárním časopisu. Nad tolika splněnými sny nezůstane žádné oko suché. Do hry se ale vkrádá ďábel. Jde o člověka velkého bohatství a vkusu, zapojeného do špinavých machinací po celém světě, který se na konci ukáže být (děj se odehrává v roce 1967, v době protestů proti válce ve Vietnamu) dvojitým špionem. Trochu světových dějin a politické paranoii přece nemůže chybět.

Born svedl důvěřivého a přátelského Adama ke všemu co si umanul. Hříšná Margot a sex s ní je přece lepší, než literární časopis. Být sám sebou: o tom si Adam i Auster může nechat jen zdát.

V kontrastu ke všem souvislostem se nakonec dočkáme opravdové vraždy. V New Yorku, po večeři, zabije Rudolf Born společně s Adamem jednoho Afroameričana, který je oba ohrožoval pistolí. Z této chyby bude mít Adam celoživotní trauma. Okamžité odjíždí do Paříže, odkud ho Born stáhne zpět. Na konec skončí v posteli s dostupnou Margot, i s Bornovou nevlastní dcerou Cécile. Tato část je vyprávěna s mnohem větší drsností...

O mnoho let později se Adam rozhodne, že svůj příběh z roku 1967 sepíše. Trpí však vážnou nemocí a napadají ho jen fragmenty vzpomínek. Přesto předá svému bývalému spolužákovi, nyní spisovateli, tři balíky papírů...

Najednou sledujeme, jak je díky Austerovi z nadřazeného vypravěče prostá postava. Společně s newyorskou epizodou je tato část nejlépe vyprávěná. Přesto zbývají ke konci příběhu jen rozbité črty. Tolik roztříštěný román? To je jasná literární výzva a román Neviditelný tak v duchu Austerova tajnůstkářství končí úplně nečekaně.fa

úryvek z článku z deníku Die Zeit přeložil Tomáš Rákos