Řád umění a literatury Petru Královi

Festival spisovatelů Praha: Z rukou (právě jmenovaného) francouzského velvyslance v České republice, jeho excelence Pierra Lévyho, obdržíte v pondělí 22. února insignie komtura francouzského Řádu umění a literatury. Považujete to za významnou událost nebo pouhou anekdotickou příhodu ve vašem životě?

Petr Král: Nejsem sběratelem medajle a oficiálních odměn, v oblasti umění a poesie tak irelevantních; tahle mi ale dělá radost jako potvrzení toho, že jsem nesnil a že mi byla skutečně dána ta jedinečná šance: ztrávit podstatnou část života ve Francii, udělat z ní svou adoptivní vlast a dokonce tu přidat své zrnko písku k její bohaté kultuře.          

V Café 35 Francouzského institutu o den později pohovoříte o současné poezii společně s vaším přítelem, francouzským básníkem Michelem Deguy. Co máte společného?

Vášeň pro poesii a starost o její osud, jenž se stal součástí našeho vlastního. Také revue Po&sie, kterou Michel řídí v Paříži a kam sám po léta přispívám.

Jak vnímáte současnou poesii ve Francii a v České republice? Jaké rozdíly mezi nimi nacházíte?

Obě trpí stejnými krizovými jevy, počínaje ubýváním čtenářů. V Čechách jsou přitom možná trochu víc sledována takzvaná autorská čtení, o poesii se tu i dost vášnivě diskutuje, kdyby jen na internetu a mezi (začínajícími) básníky. Tajemství poesie je jistě jinde, mimo scénu...

Píšete česky i francouzsky, což je poměrně neobvyklá volba: častěji se stává, že se autor plně přizpůsobí nové řeči a odmítne tvořit dvojjazyčně. Proč jste se rozhodl právě takto?

Dost přirozeně jsem se rozhodl psát francouzsky, když jsem do Francie emigroval, a dost přirozeně jsem se přitom nevzdal své mateřštiny, kterou tak jako tak nosím v sobě. I od toho, co jsem psal napřed francouzsky, jsem tak vždycky vzápětí pořizoval českou verzi – jako dnes od svých českých básní pořizuji verzi francouzskou.    

Vaše tvorba zahrnuje více oborů - překlady, eseje, umělecké kritiky a samozřejmě autorskou poesii, na čem pracujete v současné době?

Vychází mi nová sbírka básní, průřez básnickým dílem Andrého Bretona (vůbec první v češtině), který jsem uspořádal i přeložil, k vydání je rovněž připravena próza s názvem Medové kuželky, neméně divná, než on. Dopisuji zejména dvě knihy, prozaické záznamy Trompe-l´oeil a básnický cyklus Náš les je město.

Guillaume Basset, Festival spisovatelů Praha, 17. února 2010