Přestup spisovatele ve fotbalovém stylu
18. ledna 2008 01:58
Michel Houellebecq přešel k francouzskému multimediálnímu gigantovi Lagardere a tam 1. září vydá nový román „Možnost ostrova“. O podrobnostech „smlouvy století“ kolují legendy.
Uplynul rok od doby, kdy literární Francii vzrušila zpráva, že nejslavnější současný francouzský spisovatel, autor světových bestsellerů „Elementární částice“ a „Platforma“ Michel Houellebecq, odešel z uznávaného pařížského vydavatelství Flammarion a podepsal kontrakt s vydavatelstvím Fayard, náležejícím do multimediálního koncernu Lagardere. Nyní vyšlo najevo, že záloha na nový román, který Houellebecq píše již tři roky, je zhruba 1,3 miliónu eur. Na předchozí „Platformu“ obdržel zálohu 600 tisíc eur - i to již byla rekordní suma.
Slepice mění kurník
Nová smlouva neznamená jen obrovské peníze. Pochopitelně v rámci Francie, neboť v USA například John Grisham dostává za každý nový román kolem 6 miliónů dolarů. Není vyloučeno, že jde o počátek „fotbalových obyčejů“ čili přeplácení hvězd konkurencí ve vydavatelském světě.
Flammarion se o tom, že již nebude vydávat svou největší hvězdu, dověděl z tisku. Pětiměsíčná jednání s Houellebecqovým agentem probíhala tajně. Vyjednavači oznámili celou transakci na okázalém setkání, jež uspořádali Houellebecqovi s šéfovstvím koncernu v normandských lázních filmových hvězd Deauville. Snadno si lze představit otřes, jaký prožil Flammarion – se svým literárním ředitelem, známým spisovatelem a publicistou Frédéricem Beigbederem v čele. Beigbeder získal místo ve Flammarionu právě kvůli svému přátelství s Houellebecqem a měl hlídat, aby slepice snášející zlatá vejce nepřešla do jiného kurníku. Výpověď, kterou Beigbeder podal, sice nepřijali, ale Flammarion se nemohl se ztrátou smířit jen tak.
Flammarion se na dlouhé měsíce odmlčel a koncem roku 2004 ohlásil, že se hodlá domáhat svých práv: jeho právníci nepokládají přestup za čistý. Houellebecqa zavazovala ještě smlouva z „Elementárních částic“, podle níž měl ve Flammarionu vydat dva další romány. Zatím vydal jeden – „Platformu“ – a povídku „Lanzarote“. Jednání probíhají v gentlemanském ovzduší: nikdo spisovatele neobviňuje (třeba se jednou vrátí?) a Beigbeder jej stále nazývá přítelem.
Zrazuje, jako zrazoval
Nikoliv poprvé Houellebecq – ten nelítostný kritik konzumní společnosti – „zrazuje“ pro peníze svého vydavatele. Pro svůj první román „L’extension du domain de la lutte“ (Rozšíření bojového pole), napsaný na začátku 90. let, dlouho nemohl najít zájemce. Jeho talent docenil teprve v roce 1994 Maurice Nadeau – zkušený, ale malý vydavatel, který Francii objevoval spisovatele jako Henry Miller, Malcolm Lowry nebo Witold Gombrowicz. Román sklidil úspěch, leč tehdy spisovatel opustil Nadeaua kvůli Flammarionu nabízejícího lepší podmínky. U něj v roce 1998 vydal „Elementární částice“, jež mu přinesly mezinárodní slávu.
Nutno přiznat, že nemnoho malých vydavatelů se může pochlubit „věrností“ jimi objevených hvězd. Výjimkou je Le Dilettante, který si udržel Anne Gavaldu – před šesti lety autorku všemi velkými vydavateli odmítnuté sbírky povídek a dnes druhou na seznamu nejlépe vydělávajících francouzských spisovatelů
Nejdřív film, pak knížka
Za Houellebecqovým rozhodnutím opustit Flammarion se může skrývat rozčarování z chabé podpory, jakou získal od svého vydavatele, když byl v roce 2002 obviněn z rasismu, neboť nazval islám „nejblbějším náboženstvím světa“. Samotný Houellebecq vysvětluje výměnu uměleckými zřetely: koncern Lagardere, jenž je také filmovým producentem, nabídl výrobu zfilmování románu. Ač již všichni očekávají arcidílo, mnozí prorokují, že přenesení na plátno v režii autora skončí fiaskem. Koncern vyrobí film pouze proto, aby ukojil rozmar Houellebecqa, který se zatoužil předvést jako režisér – a ve filmovém umění nemá skoro žádnou zkušenost. Spojení smlouva „knížka plus film“ je v Evropě událostí. Posměváček kapitalismu se octl v opravdové avantgardě globálního zábavního průmyslu.
Literatura je ve Francii oblastí kulturního života, kde peníze ještě do značné míry zůstávají stydlivým tabu. Proto rozhodnutí „prodat se“ Lagardereovi se mnoha lidem nezalíbilo. Ale Houellebecq je dalek toho, aby se bil v prsa. S cynickou pózou, která se tak líbí čtenářům v jeho knihách, se neloučí ani v životě: měsíčník o knihách „Lire“ líčí, jak se tenhle autor verše „Poslední předmostí proti liberalismu“ vítal s managementem koncernu Lagardere: „Velmi se těším, velké koncerny zbožňuji“.
Miro Procházka