Osobní identita je důležitější než identita národní

Srbský spisovatel Aleksandar Hemon říká, že "život se ztrátami je nevyhnutelný". A ví, o čem mluví. V devadesátých letech se ocitl v zemi (USA), jejíž jazyk neovládal ani slovem ani písmem. Díky své vůli si osvojil angličtinu tak dokonale, že se jeho práce objevují v prestižních časopisech a získává jedno uznání za druhým. V Praze /FSP2007/ četl ze svého nového románu "Člověk odnikud" (zatím nevyšel česky, překlad pro jeho autorské čtení připravila Zuzana Mayerová). Dílo vzbudilo obrovský zájem amerických čtenářů a kritika jej označila za vůbec nejlepší román posledních let. V těchto dnech v rozhovoru pro srbský deník BLIC se autor k svému románu vrací a připomíná, že samotný název knihy je svérázná reminiscence na slavnou píseň Beatles.  Románový hrdina Josef Pronek (podle Hemona si zaslouží čtenářovu lásku) je člověk mladý a jakmile opustí Sarajevo, ztrácí identitu. Vzhledem k válečným okolnostem zůstává v Americe déle než plánoval. V televizi sleduje obležení svého města a čelí problémům své identity, které přináší emigrace.

... ale jak román pokračuje, národní identita bývá čím dál méně důležitá…

“Jemu ani nikdy důležitá nepřišla. Národní identita je důležitá pro ostatní. Stejně jako je důležitější pro jiné než pro mě. Pronkova identita spočívala v jeho  vztazích s lidmi v Sarajevu. I on, jako každý člověk, žije v určité síti lidí a to ho definuje. To je jeho vlastní identita. A on z té sítě vypadl a nenašel žádné místo v nějakém jiném systému lidských vztahů. Stal se z něho člověk odnikud."

 Autobiografie?

“Naše životy jsou paralelní, ale ne stejné. Máme podobné zážitky, řekněme v dospívání a mládí v Sarajevu, ale já jsem si o něco lépe poradil v tom, co přicházelo později. Mám ho rád, jako se má rád mladší bratr. Nějakým způsobem jsme jako dvojčata, která nikdy nejsou na stejném místě ve stejný čas.”

Americká kritika označila Váš román za studii stavu současného člověka dnes.

“Myslím, že dnes už neexistuje ta univerzálnost, kde jedna kniha může mluvit o všech a ve stejnou dobu. Zkušenosti Josefa Pronka jsou zvláštní, jiné než  zkušenosti jeho generace, která vyrůstala v pohodlném americkém předměstí.”

A má tento mladý americký člověk problém s identitou?

“Určitě ne takový, jako člověk z mé země. Protože mladý “Amík” nevypadává ze své sítě a ani není pod tlakem, aby se národnostně identifikoval. Tato nucenost i násilně zjednodušuje člověka.  

Není osobní identita důležitější než národní?

„Každopádně. Daleko důležitější. Jenomže ona nedává ústavní práva. V některých státech vám vaše národnost zaručí určitá práva (a to může znamenat veliké pohodlí), jehož se jiným lidem nedostane.“  

Jak na Vás dnes působí ten bývalý jugoslávský prostor?

 “Různé země, různé osudy - Bosna, Chorvatsko, Srbsko, Slovinsko, Černá Hora. Ale mám  za to, že stále mluvíme stejným jazykem. Na druhou stranu, všechno je si tak cizí. Stávají se jiné věci, rozdílné jsou historické cesty. A pak přijde okamžik hlubokého nedorozumění, i když se mluví stejným jazykem.“

Milica Petriková,Vlasta March