Margaret Atwood: Přežívá nejsmutnější
18. července 2008 10:38
Kritiky vyzdvihované kanadské autorce vyšla v roce 2005 próza Přežívá nejsmutnější, kniha v originále nazvaná Oryx and Crake je utopickou vizí blízké budoucnosti, bizarní předtuchou osudu lidstva a úryvek v úvodu knihy od J. Swifta dokládá, s jakým záměrem i pohnutkami Atwoodová tvořila:
„Snad jsem tě jako jiní mohl omračovat podivnými nepravděpodobnými příběhy. Chtěl jsem však raději vylíčit holou skutečnost tónem a slohem co nejprostším, neboť mým předním úmyslem je poučit tě, a nikoliv pobavit.“
Atwoodová již podruhé sáhla k žánru sci-fi. Poprvé to bylo v jejím slavném Příběhu Služebnice (The Handmaid’s Tale, 1985). Kniha Přežívá nejsmutnější nese výrazné prvky sci-fi, fiktivní a značně nadnesené, autorčina vize však není nepředstavitelná. Knihu lze ale především chápat jako apel, jako varování před globální problémy – znečišťování životního prostředí, prodej dětí z chudých zemí, genetické manipulování potravin, násilí a dětská prostituce. Západní civilizace, konzumní a hédonistická, je podle autorky na nejlepší cestě k postupné zkáze, což potvrzují i autorčina slova, že „pro vlastní zničení dělá lidstvo dost“.
Na první pohled fiktivní příběh získává v podání Atwoodové reálné obrysy, protože jak sama říká: „Pokud si připustíme naše činy, následky mohou být obdobně katastrofické“. Atwoodová je navíc k lidstvu neúprosná, před samým apokalyptickým koncem civilizace je postaveno před zásadní otázku: Jak jsme mohli být tak slepí, že jsme počátky nerozpoznali dříve?
Dílem se prolínají dvě časové roviny, retrospektivní vize hlavního hrdiny, chlapce Jimmyho, prokládaná přítomností, kdy si hlavní hrdina nechává říkat Sněžný muž, poslední přeživší člověk na Zemi. Vzpomíná na přítele Crakea, který se toužil podobat Bohu. Crake se domníval, že je lidstvo zkažené, a proto pomocí experimentu stvořil nový druh „dokonalého“ člověka bez sexuality, bez pocitů zloby a nenávisti a potřeby vytvářet kulturu. Právě Crake svými biologickými pokusy přivede svět ke katastrofě a k přežití jsou předurčeny pouze jeho „produkty“, autorkou příhodně nazvané jako crakeačata. Právě zde nacházíme varování před manipulací a poselství Atwoodové je jasné: jakékoli přetváření či upravování toho, co stvořila příroda, musí nutně skončit katastrofou.
Každá z postav autorce posloužila jako model problému – pomocí Oryx autorka otvírá téma prostituce a pornografie, Crake je symbolem vědce, který si není vědom zodpovědnosti za své činy a prahne po pokroku. Tyto postavy však nejsou charakteristické psychologickou drobnokresbou, tou autorka oživila pouze postavu Jimmyho. Sledujeme jeho život od dětství, přes dospívání poznamenané ztrátou matky a osamělost a bezvýchodnost dospělého života. Jimmy je průměrným jedincem a právě tento ničím vyjímečný jedinec je předurčen k tomu být „privilegován“ jako poslední člověk na Zemi.
V Přežívá nejsmutnější Atwoodová opět potvrdila, že její doménou je dramatický příběh se zajímavou fabulí. Spisovatelka nezabředává k povrchnosti a monotematičnosti a stejně jako v jiných dílech si pohrává s žánrovými útvary. Doslov knihy je pro čtenáře překvapivý. Atwoodová se na knihu pečlivě připravila, nastudovala množství odborné literatury a prozkoumala danou problematiku, kniha nepřináší nejen fantaskní příběh, ale je přínosná i jako naučná publikace.
Autor: Erika Zlamalová