Iain Banks: Sci-fi připomíná hru na varhany

Poetický, vtipný, záhadný, sexy, a k tomu spisovatel. Slavný skotský prozaik Iain Banks si získal přízeň čtenářů na celém světě. Nejen že skvěle zvládá řemeslo příběhu, zastupuje navíc dva nejsilnější proudy soudobé prózy. Klasickou fiction literaturu označovanou někdy v Británii jako střední proud (mainstream), ale také jeden z nejpopulárnějších současných žánrů – sci-fi. V červnu se poprvé osobně představí českému publiku. Iain Banks se představí českým čtenářům na červnovém Festivalu spisovatelů Praha.

Kariéru spisovatele začal Banks v roce 1984 kontroverzním románem Vosí továrna. Od té doby publikoval více než dvacítku knih. Jedna z nich se dočkala seriálové adaptace, do češtiny jich zatím bylo přeloženo pět. Vedle Vosí továrny ještě Píseň kamene, Vraní ulice, Líc a rub a Most. O svém psaní Banks v jednom rozhovoru pro CNN prohlásil: „Mainstream mi připomíná hru na piano. Tradiční piano je úžasně expresivní hudební nástroj, jeden z velkých nástrojů klasického světa. Zato sci-fi hodně připomíná varhany v katedrále: máte tři klaviatury, ne jen jednu, můžete si vytáhnout rejstříky a pod nohama máte ještě navíc pedálnici, takže můžete hrát i na řadu pedálových kláves! Na rozdíl od piana hra nedokáže být tak neuvěřitelně subtilní, ale varhany se zatraceně dobře hodí na působivé, širokoúhlé baroko. Ve sci-fi se zkrátka dá snadněji dosáhnout epické šíře.“

ŘEKY PŘÍBĚHU

Banksovo dílo je bohaté a rozmanité. Přesto lze najít několik charakteristických rysů, zhruba vystihujících autorův osobitý styl. Především jsou to hravost a obrovská imaginace. Banks ponechává vyprávění volnost a příběh jako by ožíval a sám hledal a určoval svoji cestu vyjádření. Jako by byl řekou, která se rozlévá a mění v mnoha proudech. Linie vyprávění se trhá a přeskakuje, vrací se ve vzpomínkách a náznacích. Z toho pramení i druhý významný atribut Banksovy tvorby. Prazvláštní nejistota stojící za slovy, která čtenáři stěží ponechá chvíli na vydechnutí.

Jeden aspekt Banksovo dílo ozvláštňuje. Přesto jak přesvědčivě fabuluje a kolik vlastní fantazie do textů vkládá, je látka jeho knih prokořeněna s reáliemi skutečného světa. Snad logicky ve smyslu postmoderny a jejího způsobu tvorby se Banksovy knihy stávají mohutnými spletenci nejen rozličných žánrů, ale i faktů smyšlených, stejně jako historicky opodstatněných. Splývá fiktivní prostředí s reálně existujícími místy na Zemi, podobně je pohráváno s postavami a jejich jazykem. Výsledkem je znejistění čtenáře a další výrazný rys prostupující celým Banksovým dílem – zastřenost příběhu, rezonující napětí, a jen pozvolna odhalované tajemství.

Václav Kovář