Festival spisovatelů Praha – událost vytříbené kultury, o kterou možná přijdeme

Na začátku května jsem dostal zprávu od amerického básníka Michaela Marche, prezidenta a zakladatele Festivalu spisovatelů Praha. Zpráva měla smutný, omluvný tón a byla napsaná v obdobném poetickém verši, který March používá bez ohledu na to, co píše. Napsal: „V Praze se rozpoutala občanská válka. Poprvé jsme se stali objektem politické cenzury. Po dvaceti třech letech plánují snížit rozpočet festivalu o 90 %. Po dvaceti třech úspěšných ročnících, kterých se zúčastnili literární mistři z celého světa, svíčka Festivalu spisovatelů Praha dohoří.“

Rok předtím jsem Marche ještě neznal, ale on znal mě. Do angličtiny mám přeloženou pouze jednu knihu a nejsem tak známý jako Adonis nebo Saadi Youssef, Baaha Taher nebo Sonallah Ibrahim – slavná jména, jež March pozval na festival. Ale minulý rok mi básník a prezident poslal pozvánku na festival a zahrnul tak mezi světové autory: Hanifa Kureishiho (VB), Anitu Desai (Indie), Juana Goytisola (Španělsko), Dua Dua (Čína) a Jeroma Rothenberga (USA). Potom, co jsem dvě hodiny surfoval na stránkách festivalu, jsem došel k závěru, že March mi svým velkorysým pozváním prokázal velkou čest. Festival v minulosti hostil jen ty nejvýznačnější básníky a prozaiky.

A tak jsem jel poprvé v životě do Prahy a ocitl se v tom muzeu architektury a umění. A všude okolo hrála hudba. Festival byl skvěle zorganizovaný, velmi pohostinný a všechna čtení a všechny diskuze byly vyprodané dva týdny dopředu. Moc jsem si užil dav fanoušků a čtenářů. Svoje věci jsem četl na pódiu Národního divadla, sděloval jsem svoje myšlenky ohledně budoucnosti islámu a dalších literárních a uměleckých záležitostí. Ve všech očích jsem viděl pouze přátelství a respekt. A to samé vůči Marchovi, básníkovi, který stojí pevně na svých nohou. Je to skvělý muž. Své kroky váží citlivě. Má jasný hlas. Je mistrem festivalu, který nejen, že se stal mým přítelem, ale stal se i vzácnou vzpomínkou, jež jsem si odnesl s sebou.

Po festivalu mi pak March, čas od času během celého roku, poslal jednu ze svých básní. Krátké skladby napsané z duše spokojeného a milujícího básníka. Ale zpráva, jež jsem od něj četl v posledním měsíci, mě šokovala a rozesmutnila.

Všemu navzdory – March bitvu nemůže prohrát. Věří totiž, že to, co dělá, má svou důležitost a smysl. A to je ten důvod, který některé jednotlivce může vést k tomu, aby mysleli na cenzuru a snížení rozpočtu. Tito lidé ale nemají rádi umění a kreativitu.

Sampsonia Way (publikováno 20. května 2013)