E. L. Doctorow: Filmy

To je samozřejmě případ především autorů totálních bestsellerů,jakými jsou například Michael Crichton nebo Stephen King. Právě druhý jmenovaný má s filmyna motivy svých knih velmi rozporuplné zkušenosti: kvůli snímku Trávníkář sedokonce i soudil o to, aby tvůrci z názvu vypustili jeho jméno.

Prostá inspirace knihoua následné natočení v podstatě úplně jiného příběhu je jednou z možností, jakliterární předlohu filmovou řečí vyprávět. Druhou variantou je přísné držení se původního námětu a jeho téměř doslovné převedenína plátno. Amerického spisovatele Edgara Lawrence Doctorowa naštěstí minimálně ve dvou případech potkala spíše varianta číslo dvě.

Autor, který má na svém kontě čtrnáct knižních titulů, se dočkal filmového zpracování hned při první možné příležitosti. Již jeho literární debut, nejprve vydaný pod názvem Zlosyn z Bodie, později přejmenovaný na Vítejte do zlých časů, zaujal tehdy pětačtyřicetiletého režiséra Burta Kennedyho, odborníka a specialistu na westerny, natolik, že podle něj natočil v roce 1967 film, kterýv elmi přesně kopíruje děj knihy. Příběh o zbabělosti, primitivní brutalitě a znovu nalezené odvaze, v hlavní roli s hvězdou příběhů z divokého západu Henrym Fondou, se sice nestal kasovním trhákem,ale ani nezapadl a do filmové historie se nakonec zapsal jako jeden z přelomových filmů tohoto žánru. Právě díky minimálním odchylkám od předlohy se nejedná o klasický western o hrdinovi na statném oři, který přijede z neznáma, zachrání město, pomiluje několik místních krasavic a opět zmizí v oblaku zvířeného prachu. Nejspíši proto je Vítejte do zlých časů označovánoza antiwestern. Starosta Blue rozhodně není žádný pistolník s přesnou muškou a ledovými nervy. Když agresivní cizinec vypaluje město a zabíjí jeho obyvatele, Blue se mu na odpor nepostaví. Až výčitky zohyzděné prostitutky Molly a vlastního svědomív něm probudí pocit zodpovědnosti a nečekanou odvahu. Stejně jako většina ostatních Doctorowových knih jei Vítejte do zlých časů především příběhem lidské individuality a jejího vztahu ke společnosti.

Nadalší filmové zpracování Doctorowovi knihy si museli filmoví fanoušci počkat dlouhých čtrnáct let. Čekání se však vyplatilo. Skvělého Ragtimu se totiž v roce 1982 chopil jeden z nejtalentovanějších režisérů Hollywoodu, v tédobě mající na svém kontě takové hity jako Přelet nad kukaččím hnízdem nebo Vlasy, Miloš Forman. Scénář se předlohy nedrží tak důsledně jako v případě filmu Vítejte do zlých časů, ale to je vzhledem k poměrně složitě vystavěnému příběhu, běžícímu v několika zdánlivě nesouvisejících rovinách, pochopitelné. Na rozdíl od knihy je zde mnohem více zvýrazněn příběh ragtimového pianisty Coalhouse Walkera jr. ajeho okupace Morganovy knihovny v New Yorku. Kniha touto scénou končí, film se jí věnuje přeci jenom obšírněji a na mnohem větším prostoru. Celkově je ale myšlenka a především autorův vzkaz čtenáři přejat dokonale az Ragtimu tak činí jednu z nejlepších adaptací literární předlohy v dějinách Hollywoodu. Osm nominací na Oskara a mnoho dalších ocenění naněkolika filmových festivalech jsou dalšími plusovými body pro režiséra. Sám Doctorow byl s výsledkem maximálně spokojen.

Úplnějiný pocit měl ovšem spisovatel z třetího filmového zpracování svého díla, filmu z roku 1991 podle knihy Billy Bathgate. Knižní předloha je pro Doctorowa velmi typická. Příběh chudého chlapce vyrůstajícího v Bronxu, který se snaží ze své neutěšené sociální situace vybřednout, je plný vnitřních myšlenkových pochodů hlavního hrdiny, je plný otázek vestylu „proč já“, má, ostatně jako většina Doctorowových knih, velmi silný sociální náboj. Režisér Robert Benton, jinak podepsaný pod filmovými hity jako Kramerová vs. Kramer,Nadine, nebo Lidská skvrna, měl sice k dispozici ansámbl skvělých herců, mimo jiné Nicole Kidmanovou, Dustina Hoffmana, Bruce Willise, Steva Buscemiho, Lorena Deana a mnoho dalších, dobrou adaptaci však natočit nedokázal. Billy Bathgate přesto není špatný film. V podstatě se jedná o jakousi gangsterku, která je však málo drsná, na poetický příběh málo poetická, po sociálních podtónech ani vidu ani slechu... Pro nás je hodně zajímavé především jméno autora scénáře. Není jím totiž nikdo jiný než Tom Stoppard. Na dvou ze tří filmů podle E.L.Doctorowa se v pozicích nejdůležitějších, tedy jako režisér a scénárista, objevují rodáci z tehdejšího Československa.

V každém případě se dá říci, že filmy natočené podle knih E.L.Doctorowa nejsou propadáky. Billy Bathgate se sice nepovedl přesně podle spisovatelových představ, přesto se jedná o poměrně solidní filmový zážitek. Vítejte do zlých časů není filmový hit, ale určitě je svým způsobem přelomovým dílem. A Ragtime si určitě zaslouží v pomyslné recenzentské tabulce hodně hvězdiček. E.L.Doctorow může být docela spokojen.