Doris Lessingová: Už mluvím bez přestávky celý den

Britská autorka Doris Lessingová získala ve čtvrtek v jednu odpoledne středoevropského času Nobelovu cenu za literaturu za rok dva tisíce sedm. Zrovna nakupovala, dle jiných zdrojů byla na cestě z nemocnice za nemocným synem. Lessingová je teprve jedenáctou laureátkou této prestižní ceny za posledních sto šest let, ale jak sama říká, o spisovatelích se přece nedá mluvit v rámci pohlaví. V šedesátých letech prolomila svým románem The Golden Notebook (Zlatý zápisník, 1962), dnes – snad možná poněkud přehnaně – považovaným za jakousi „feministickou bibli“.

Následoval odklon k science fiction, což překvapilo snad všechny její příznivce. “Vize globální katastrofy, která donutí lidstvo navrátit se k primitivnějšímu stylu života“, jak trefně podotkla švédská akademie. „Vyhrála jsem každou cenu v Evropě, všechny ty zatracený ceny. Moc mě těší, že jsem je vyhrála úplně všechny,“ řekla Lessingová včera reportérům poté, co jí novinku o Nobelově ceně oznámili před jejím domem v severním Londýně. „Myslela jsem, že tu natáčí nějakou telenovelu nebo tak něco, tahle ulice na to sedí jak ušitá.“

Kanadská spisovatelka Margaret Atwoodová označila výběr poroty za „vynikající“. Další z kandidátek Joyce Carol Oatesová zase poznamenala, že „ocenění přišlo se zpožděním - tak o dvě, tři dekády“.

Doris Lessingová se narodila roku 1919 v tehdejší Persii a do Británie se s rodiči odstěhovala až v roce 1949. Rok nato vyšla její prvotina The Grass is Singing (Tráva zpívá), ve které prozkoumává vztah vdané rhodeské ženy a jejího černého sluhy. Z knihy se okamžitě stal trhák. Lessingová pokračovala příběhy, ve kterých vybarvovala zážitky ze svého dětství (Children of Violence, známé spíše jako The Martha Quest books). Její nakladatel z Fourth Estate Nicholas Pearson míní, že její raná tvorba „popisem vnitřního života žen změnila literaturu“.

Snad jen slavný americký literární kritik Harold Bloom vidí výběr akademie jen jako „čiře politicky korektní“. Jak řekl včera agentuře Associated Press, „na začátku její kariéry možná měla jakési obdivuhodné kvality, ale její pozdní tvorba mi přijde spíše nečitelná... science fiction čtvrté cenové skupiny“. Jiní zase říkají, že v jejím požehnaném věku osmasedmdesáti let se nemůžeme divit, že už tak trochu sama neví, co mluví, a proto bychom přece všechny její totální kontradikce, krkolomné zatáčky a neohrabané jazykové piruety měli tolerovat.

Jakub Kaifosz