Archivy | Autoři | Eva Kantůrková

Eva Kantůrková Česká republika    FSP 1991

Narodila se 11. května 1930 v Praze. Ještě před vysokoškolskými studiemi působila jako redaktorka. Poté absolvovala filozofii a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Do politického dění se zapojila jako signatářka Charty 77 a v roce 1985 se stala její mluvčí. Později byla jako disidentka deset měsíců vězněna. Po roce 1989 je zvolena poslankyní České národní rady a předsedkyní Obce spisovatelů.

Literární činnost zahájila publikováním v časopisech Směna, Plamen, Kulturní tvorba aj. Do krásné literatury vstoupila v roce 1966 sbírkou povídek nazvanou Jen si tak maličko povyskočit. Značnou popularitu ale získala až její psychologická próza Pozůstalost pana Ábela z roku 1971.

Ještě na samém sklonku 60. let pracovala na volné trilogii, z níž stačil vyjít pouze první díl Po potopě, zatímco druhý svazek Černá hvězda vyšel v době svého vzniku jen v samizdatu a v exilu. Právě v 70. a 80. letech vycházely její povídky a romány pouze v samizdatových edicích.

Pro rozsáhlé literární dílo Evy Kantůrkové je charakteristická žánrová různorodost a soustavné variování rozmanitých témat. O paralely mezi nedávným společensko-politickým vývojem a dávnými dějinnými odobími se pokusila v  románu Pán věže, v němž najdeme řadu biblických aluzí. Pozdější kniha Jan Hus balancuje na pomezí mezi klasickou beletrií a literaturou faktu.

Před rokem 1989 vytvořila i svou pravděpodobně nejznámější, později zfilmovanou, dokumentární prózu Přítelkyně z domu smutku, opírající se o její vlastní zážitky z nedobrovolného pobytu v ruzyňské věznici.

Právě zmíněného dokumentaristického pohledu autorka využila i ve svých polistopadových memoáristických prózách Památník a Záznamy paměti. V disentu publikovala rovněž kritické a publicistické stati, které později vyšly v souboru Valivý čas proměn.

Eva Kantůrková žije v Praze.