Antonín J. Liehm a Michael March

Michael March:  Co vám říká Dada?

Antonín Liehm:  Z Dadaismu čerpala veškerá avantgarda dvacátého století. Dada se zrodilo z války, z destrukce, z kulturních tendencí před první světovou válkou. Tzara a jeho společníci v Curychu se vzbouřili – rozhodli se protestovat proti hrůzám války hravostí – žertem – a mladým českým umělcům se to okamžitě zalíbilo a Dada si přivlastnili. Tato hravost byla velmi důležitým rysem české avantgardy, podstatnějším než surrealismus.

MM:  Psychologická hravost?

AL:  Pochopení ironie nestability české historie až do roku 1968.

MM:  Dada bylo protikladem nacionalismu.

AL:  Dada se nacionalismu vysmívalo právem. A teď se bohužel nacionalismus zase vrací. To je velký problém. Jestlipak víte, že Česká republika je jedinou evropskou zemí, kde nevychází žádný satirický časopis? Češi se dnes berou strašně vážně. Jsou přesvědčení, že si zasluhují být ve středu pozornosti celého světa – ale nemají právo dělat si sami ze sebe nebo z okolního světa legraci. V současné době není v Evropě žádná jiná země, kde by si lidé tolik zakládali na politické korektnosti.

MM:  Proto znovu křísíme Dada – protože Dada je zrcadlem toho, co se dnes ve světě děje – neustále se opakujícího krveprolití ve jménu morbidního vlastenectví, které zakrývá korupci a maskuje společenské neduhy. A na to je jediný protilék – Dada.

AL:  Srpnové trauma roku ´68 zanechalo v českém národu velmi hlubokou jizvu, která se nikdy nezacelí. Včera jsem mluvil s přáteli – českými intelektuály – politicky korektními. V jednu chvíli se někdo zeptal: „Co si myslíte o radaru?“ Ta otázka mi přišla trochu divná. „My všichni jsme rozhodně pro radar. Přesvědčujeme lidi, roznášíme letáky a tak.“ Byl jsem naprosto v šoku. Podle mého názoru je to důsledek traumatu ze sovětské okupace – naprosto odlišné od okupace německé v roce 1939, kterou jsme mohli očekávat. Sovětská okupace ale tuto zemi zaskočila. Ani Rusové, ani komunisté nebyli v oblibě, – ale nikdo nečekal, že dojde k invazi. Jenže k ní došlo – a ještě po dvaceti letech z toho mají lidé depresi. Celá tato země má depresi. Češi mají strach – mají strach být politicky nekorektní. Mají dnes větší strach, než mívali za komunismu.

MM:  Virtuální otroctví.

AL:  Duševní otroctví – jako každá politická korektnost.

MM:  Lidé se nezajímají o literaturu, protože v té je osvobození.

AL: Jak říká Kundera: „není literatury bez ironie.“ A takovou literaturu teď tady nemáme.

MM: Co si myslíte o lustracích?

AL: Všechna ta negativní energie si musí najít nějaký objekt. O co jde v lustracích? Je to kopání do mrtvol.

MM:  Je to nevěrohodný seznam – který společnosti vydala sovětská tajná policie.

AL:  Nemusela to být nutně sovětská policie.

MM:  Ale je to nevěrohodný seznam.

AL:  Ve starém Římě si každý nový císař, každý nový nástupce na trůn, nechal vypracovat seznam nežádoucích osob. Kdo znovu vybudoval Německo po druhé světové válce? Nacisté. Všechno to byli nacisté. Představte si, jak by to dopadlo, kdyby Němci rozpoutali hon na čarodějnice – to by vůbec nešlo, protože v Německu nebyl nikdo bez viny.

MM: A kdo to vede tady?

AL: Češi se ztratili. Nemají zájem.

Praha, březen 2007