Archivy | Autoři | Paul Auster

Paul Auster opouští svůj dům nerad. A když jej doma navštívíte, máte pocit, že si raději povídá se svými románovými postavami, než s lidmi ze skutečného světa.

Americký prozaik Paul Auster se ve svém novém románu „Neviditelný“ vydává po stopách jednoho z nejstarších motivů světové literatury.

Americkému spisovateli Paulu Austerovi, jehož vypravěčské schopnosti jsou americkými literárními kritiky charakterizovány jako impozantní, vyšla v českém překladu již sedmá beletristická kniha.

Paul Auster navštívil Českou republiku na pozvání Festivalu spisovatelů Praha v roce 2008. Při této příležitosti poskytl rozhovor Miru Procházkovi.

Austerova soukromá historie je – stejně jako jeho knížky – směsicí banální všednosti a neobyčejných událostí. Často těží ze schématu kriminálního románu, jejž využívá k popsání neprůhlednosti lidského bytí, osamělosti, marných hledání identity a mystiky náhody.

V souvislosti s premiérou filmu Vnitřní život Martina Frosta, který autor osobně představil českému publiku ve středu 4. června, proběhla v Městské knihovně v Praze přehlídka dalších kritikou ceněných Austerových filmů.

„Největší ironií je, že postavy, jež spisovatel vytvoří, žijí déle než on. On umírá, ony zůstávají.“ Tento originální postřeh provází děj románu Cesty po skriptoriu.

Celé to začalo příběhem. Příběh o něm je přitom neméně zajímavý. V roce 1990 požádala redakce New York Times Paula Austera o vánoční povídku. Otevřel si tenkrát dózu svých milovaných doutníčků Schimmelpenninck a začal přemýšlet o muži, od kterého je v Brooklynu kupuje. Vedlo ho to k úvahám o tom, jak se člověk v New Yorku denně porůznu setkává s lidmi, které v podstatě nezná.

Sotva Paul Auster vzdal hold Brooklynu ve filmu Kouř, rozhodl se svému milovanému bydlišti složit další filmovou poklonu. Dejme mu na úvod slovo: „Musí to být jedno z nejdemokratičtějších a nejtolerantnějších míst na planetě. Žijí tam všichni, lidé všech barev pleti, náboženství i ekonomických tříd a všichni spolu vcelku bez potíží vycházejí. Vzhledem k současnému ovzduší země se to rovná málem zázraku. Vím, že se v Brooklynu a v New Yorku vůbec dějí hrůzy. Zbytek národa vnímá New York jako peklo na zemi, to je ale jen část pravdy.