José Saramago: Baltasar a Blimunda

Dráty a železo rezaví, plátno se pokrývá plísní, seschlé proutí povoluje, nedokončené dílo nemusí zestárnout, aby se z něho stala ruina. Baltasar dvakrát obešel létající stroj a nebyl s prohlídkou nijak spokojen, hákem na levé ruce prudce zatlačil do kovové kostry, až se železné části navzájem dotkly, aby zjistil, jak jsou odolné, a konstatoval, že málo, Připadá mi, že by se to mělo celé rozebrat a začít znovu, Ano, to by se mělo, odpověděla Blimunda, ale nemá smysl, aby ses pouštěl do práce, dokud nepřijde otec Bartolomeu Lourenço, Tak to jsme mohli ještě zůstat v Mafře, Když řekl, abychom sem přišli, tak to znamená, že sem brzy přijede, kdoví, jestli už tu nebyl, zatímco jsme čekali na oslavu, Nebyl, nejsou tu žádné stopy, Kéž by, kéž dá Bůh, Ano, kéž dá Bůh.

Za necelý týden přestal být stroj strojem nebo projektem stroje, to, co tu nyní leželo, mohlo sloužit k tisícům různých věcí, není mnoho materiálů, které lidé používají, všechno záleží na způsobu, jakým jsou poskládány, uspořádány a spojeny, podívejme se třeba na rýč nebo na hoblík, trochu železa, kousek dřeva, ale co dokáže jeden z nich, nedokáže druhý. Než přijde Bartolomeu Lourenço, postavíme kovárnu, A jak si vyrobíme měch, Půjdeš ke kováři a podíváš se, jak je zhotovený, když se napoprvé nepovede, povede se napodruhé, a když se ti to nepovede podruhé, povede se ti napotřetí, vždyť máme dost času, nikdo od nás nic jiného nechce, Vždyť bychom se nemuseli tolik namáhat, za ty peníze, co nám důstojný pán nechal, bychom mohli měch koupit, A někoho by mohlo zajímat, nač potřebuje Baltasar Sedmislunečný měch, když není kovář ani podkovář, lepší bude, když ho sám uděláš, i kdybys to měl zkoušet stokrát.

Baltasar nešel ke kováři sám. I když k takové práci nebylo zapotřebí zvláštního vidění, Blimunda měla přesnější oko, kreslila s větší přesností a méně se odchylovala v proporcích jednotlivých částí díla. Prstem namočeným do oleje lampičky černého od sazí nakreslila jednotlivé díly na zeď, obrys kožené části, zobák, jímž bude odcházet vzduch, dolní pevnou dřevěnou část i část pohyblivou, chyběl už jen panáček, který by měch šlapal. Do vzdáleného kouta stodoly nastavěli rovné kameny a z nich vystavěli do čtverce čtyři zdi do výšky boků, zevnitř je zpevnili dráty, které vedly uvnitř z jedné strany na druhou, a zvenčí celou tu stavbu obehnali, a potom ji naplnili zemí a drobnými kamínky. Kvůli tomu přišel vévoda z Aveira na své usedlosti o několik polorozpadlých zídek, ale toto dílo, pokud není jako klášter Jeho Veličenstva, má povolení od krále, i když zřejmě již zapomenuté, možná si král ani nevzpomene a nezeptá se, jestli má otec Bartolomeu Lourenço ještě naději, že jednoho dne vzlétne, nebo jestli už jde jen o sen tří osob, když by se ty osoby mohly zaměstnat něčím daleko užitečnějším, kněz by mohl kázat slovo Boží, Baltasar by mohl žebrat, aby tak těm, kdo mu dají almužnu, otevřel bránu do ráje, protože je dokázáno, že létat přísluší jedině andělům a ďáblovi, o tom, že létají andělé, nikdo nepochybuje, a dokonce to bylo některými prokázáno, a v případě ďábla je to potvrzeno samotným Svatým Písmem, neboť se tam praví, že ďábel odnesl Ježíše na vrchol chrámu, a musel ho tedy nést vzduchem, nešli přece po schodech, a řekl mu, Vrhni se dolů, ale on se nevrhl, nechtěl být prvním člověkem, který bude létat, Jednou budou létat synové člověka, pravil otec Bartolomeu Lourenço, když uviděl hotovou kovárnu i s kádí na vodu, v níž se bude železo kalit, už chybí jen měch a ten, až přijde čas, bude dmýchat vzduchem oheň, neboť duch byl v těchto místech již rozdmýchán.

Kolikpak vůlí jsi doposud sebrala, Blimundo, zeptal se kněz téhož dne při večeři, Ne méně než třicet, odpověděla ona, To je málo, a je více mužských nebo ženských, Více je mužských, zdá se, že ženské vůle více odolávají, když mají opustit tělo. Kněz na to nic neřekl, ale Baltasar se ozval, Když je můj uzavřený oblak na tvém uzavřeném oblaku, chybí občas málo k tomu, aby se oba spojily, Ale ty máš určitě míň vůle než já, odpověděla Blimunda, ještě štěstí, že kněze jejich nevázané žertování nepohoršuje, možná měl tam v Holandsku, kde pobýval, také nějakou tu svoji část umdlévajících vůlí, nebo ji má tady, a inkvizice o tom neví, nebo nechce vědět, alespoň pokud tento poklesek nebude doprovázen méně lehkými hříchy.

Mluvme teď vážně, budu sem chodit, kdykoliv to půjde, pokračoval Bartolomeu Lourenço, ale dílo se může pohnout z místa, jen pokud k tomu vy oba přispějete, dobře, že jste postavili kovárnu, já do ní obstarám měch, není tedy třeba, aby ses s ním mořil, ale budeš si ho muset dobře prohlédnout, protože budeme potřebovat ještě ty velké měchy pro případ, že nebude foukat vítr, ony pak budou pracovat a my poletíme dál, já ti k nim dám nákres, a ty, Blimundo, pomni, že bude zapotřebí více než dva tisíce vůlí, dva tisíce vůlí, které se chtěly osvobodit, protože si je duše nezasloužily nebo si je nezaslouží tělo, s těmi třiceti, co zatím máš, by se nevznesl ani Pegas, přestože má křídla, pomyslete, jak velká je zem, po které chodíme, a ta přitahuje tělesa dolů, a slunce, ačkoliv je mnohonásobně větší, ji nedokáže k sobě přitáhnout, takže my k tomu, abychom se vznesly do vzduchu, využijeme součinnosti sil slunce, jantaru, magnetů a vůlí, z nichž jsou však vůle nejdůležitější, bez nich by nám země nedovolila, abychom se vznesli, a chceš-li, Blimundo, nasbírat více vůlí, jdi s procesím Božího těla, v takovém davu se určitě najde mnoho takových, které se osvobodí, měli byste vědět, že procesí je příležitost, při níž jsou duše a těla oslabeny do té míry, že nejsou ani schopny udržet vůle, ale takové býčí zápasy, to je docela něco jiného, stejně jako autodafé, při těch i oněch se objevuje jakási zuřivost, která ještě více ty uzavřené oblaky, jimiž jsou vůle, uzavírá, jsou uzavřenější a černější, je to jako ve válce, jež je takovou obecnou černotou uvnitř lidí.

Román Baltasar a Blimunda vydal v roce 2002 Odeon v překladu Marie Havlíkové