K překladům Avrahama B. Jehošuy

Jaké překážky skýtá překlad z hebrejštiny?

S moderní hebrejštinou je to složité – má spoustu historických vrstev, které sahají hluboko do starověku a jichž například poezie, ale i květnatější próza může bohatě využívat. K tomu se uchylují různí současní autoři v různé míře, nicméně pro literární hebrejštinu je dost příznačné, že se v ní mohou objevovat parafráze nebo aluze na text Bible, talmudických traktátů, midrašů a podobně. Takový náznak musí překladatel především rozpoznat a dešifrovat a poté se rozhodnout, jakým způsobem jej převést do češtiny tak, aby čtenář – u něhož nemůžeme předpokládat hlubší znalost kontextu – nebyl ochuzen.

U Jehošuy jsem se s podobnými problémy příliš často nesetkávala. Román Milenec je psaný prostým, přirozeným jazykem, mírně stylisticky jsou odlišeny polohy jednotlivých vypravěčů, kteří tu promlouvají, ale ani to není příliš výrazné. Musela jsem se při práci na překladu spíš krotit, abych Jehošuův prostý styl příliš nezpestřovala.

Narazila jsem tu ovšem na jinou obtíž, která souvisí se zvláštnostmi vývoje moderní hebrejštiny. Obrození hebrejštiny jako mluveného jazyka proběhlo totiž teprve před sto dvaceti lety, dříve existovala pouze jako jazyk liturgický, případně v některých historických obdobích jako jazyk literární. Když si potom hebrejštinu osvojili první sionističtí pionýři a poté, co se založením státu Izrael prudce vzrostl příliv nových přistěhovalců, najednou tento v podstatě uměle vzkříšený jazyk nastoupil překotný, spontánní vývoj. A tahle zvláštnost okrajově zasahuje i do děje knihy. Titulní postava, milenec Gabriel, emigruje počátkem šedesátých let do Francie a po deseti letech se vrací – ale už po tak krátké době zní ostatním jeho hebrejština podivně a zastarale. Na několika místech v románu, kde je to tematizováno, jsem musela vymýšlet nenásilný způsob, jak tuto archaičnost napodobit.

Byly potřeba konzultace se samotným autorem?

V závěrečných fázích přípravy textu jsem Jehošuu nakonec kontaktovala s několika otázkami, a protože se jedná o velice vstřícného a lidsky milého pána, jak se mohli přesvědčit všichni, kdo ho viděli na nedávném autorském čtení v Praze, ochotně mi poradil a pomohl, dokonce mi i poslal výtisk anglického překladu knihy. Konzultace s autorem nicméně obecně považuji spíše za krajní a nouzové řešení – v první řadě je třeba vyčerpat všechny možnosti, od slovníků a encyklopedií až po internet, který je pro překladatele nedocenitelným nástrojem.

Mohla jste ovlivnit rozhodování nakladatele, kterou Jehošuovu knihu vybere k vydání?

Na autorovi i titulu jsme se s nakladatelem plně shodli – on měl román vyhlédnutý už z dřívější doby a já mu přinesla ediční návrh, ve kterém jsem rozvedla důvody, proč považuji právě Milence za dobrý začátek. Nejen že se jedná o první román, který napsal, ale navíc o jeden z nejvydařenějších. Ve své době se setkal s obrovským úspěchem všude po světě a prakticky katapultoval autora mezi světovou literární špičku. Přitom jde o velmi čtivý text, Jehošua je brilantní vypravěč a je těžké knihu před dočtením odložit, tak vás k sobě připoutá. Sama jsem to zažila při prvním setkání s románem a doufám, že podobný zážitek přináší čtenářům i český překlad. Teď pracuji na překladu dalšího Jehošuova románu, už experimentálněji laděného, který se noří do moderních dějin Židů. Jmenuje se Pan Mani a je považován za autorovo stěžejní dílo.

Bylo nutné si při překladu vyhledávat historické reálie a souvislosti?

Naštěstí se v románu pojednává o období a prostředí mně poměrně známém, takže většinu reálií jsem buď znala, nebo jsem věděla, kam pro informace sáhnout. Nejtěžším oříškem tak byly nakonec technické věci – hlavní hrdina románu je automechanik a dost často se tu popisují součásti motoru nebo různé opravy, které jsem si těžko dovedla představit. Co se ale izraelských a židovských reálií týče, musím ocenit také skvělou práci redaktora, pana Jindřicha Vacka, který text pečlivě ohlídal a zabránil tomu, aby se v něm objevily věcné nesmysly.

Magdaléna Křížová pro Festival spisovatelů Praha, 24. března 2009

čtěte také:   A. B. Jehošua

                    A. B. Jehošua v rozhovoru s Magdalenou Křížovou

                   Ukázka z románu Milenec